Mirka Adamcová
Škola Heřmánek on line v epidemii 1. část

Od druhého dne po uzavření škol jsme začali učit online. Byli jsme dva kroky před rozhodováním MŠMT.  Když nám říkali rodiče a okolí, že jsme super, že jsme začali tak rychle, ani jsme si to neuvědomili. Vždycky odpovídám, že jsme v podstatě byli připravení, díky práci v českém jazyku v 6. třídě a díky Johance. Johanka byla v předchozím roce velmi často nemocná z důvodů slabé imunity a ve třídě nám často chyběla její přítomnost. A tak jsme se s rodiči domlouvali, jak by šlo se připojit z domova online a tak jsme postupně připravovali tuto možnost. Hodně nám v tom pomohl Johančin tatínek, který nám doporučil první systém Whereby.com , v němž se následně celá škola připojovala. Výhodou tohoto systému bylo, že se nikdo nemusel registrovat ani přihlašovat a že stačilo mít jen odkaz.

V průběhu času jsme vstoupili do několika online systémů.  První trojročí si pochvaluje Whereby.com, zbytečně jsme se snažili zprovoznit Zoom, ale nakonec jsme část druhého trojročí převedli na systém Google učeben a Google Meet. To ovšem nemluvím o deváťácích, kteří si systém vybírali sami s učitelem, a ten se jim jen rád přizpůsobil a vyhověl jim.

To, že se zavře škola, jsme se dozvěděli ihned a sledovali jsme s žáky online tiskovou konferenci vlády.  Potom jsme ještě ve škole zabalili dětem všechny materiály, sešity a učebnice a také zřídili každému žákovi první online systém na Umíme to. Umíme to  ve škole běžně používáme společně s jinými systémy. Naše online vyučování začalo tím, že jsme v loňském roce věnovali celý rok jednu hodinu v několika třídách  Scio testům do hodin v českém jazyce. Tehdy jsme český jazyk učili dva učitelé, učitel informatiky a českého jazyka a učitel českého  jazyka. V hodinách jsme používali  pro nás klasické pomůčky – třídění kartiček, Montessori pomůcky, vlastní pomůcky ve stylu Montessori a tvůrčí psaní. V hodinách češtiny Scio vedl učitel v textech do hodin a procvičoval jiný způsob výuky. Nakonec se nám tyto dva způsoby výuky online osvědčily. Říkali jsme si, že i když s dětmi děláme český jazyk jinak, ať je připravíme na jiný způsob vyučování a přemýšlení o českém jazyce. To se nám hodně vyplatilo a žáci byli výteční ve srovnávacích testech Scio. Jednoduše proto, že s testy měli zkušenosti a věděli, jak o nich přemýšlet. Postupně jsme přidávali další systémy, jako Umíme to či Matika in a Čeština in a ještě mnoho dalších a výborných a předáváme poctivé poděkování jejich tvůrcům komerčním i nekomerčním.

Tiskovou konferenci online jsme tedy sledovali na počítačích, které měli žáci před sebou, protože pracovali již v letošním roce na těchto online tréninkách více a přenesli jsme je z počítačové učebny do normální učebny pomocí levných MacBooků zakoupených na E-bay.  Pro tyto účely naprosto skvělé, něco jako traktor v počítačích. Když upadne, nemusíte ho vyhodit,  a online testy zvládne. Některé děti si nosily i svoje vlastní notebooky, ale to nebylo úplně spolehlivé,  především z důvodů zapomínání. Tyhle děti  mi pomohly v den D, poslední den školy,  zavést pro celou školu online systém  pro ostatní spolužáky.  Všichni odcházeli ze školy s online připojením a ještě jsme stihli udělat dvě rychlé informativní schůzky pro rodiče nejnižších ročníků.

Ve škole jsme od počátku stanovili mantinely pro žáky, učitele a rodiče. Rodič měl možnost volby  ze dvou možností. Buď se mohl rodič sám zapojit do vyučování svého dítěte dle mimořádně schválené obdoby individuálního vzdělávacího plánu, tedy převzít celou zodpovědnost a požádat o to ředitele školy, nebo zajistit, aby se dítě učilo online s námi a zodpovědnost byla na učiteli. Nikdo z rodičů nešel do první varianty. V druhém trojročí jsme měli jen několik dětí, které jsme museli dohledávat, ale to byly děti, které potřebovaly speciální pomoc, a my jsme věděli již z předchozí práce ve škole, že potřebují nějakou naši větší podporu a rádi jsme do nich tuto podporu a  čas investovali.

Nejvíc problémů souviselo s technikou a s tím, že bylo potřeba, aby rodiče pochopili, že kvalita připojení a kapacita jejich routeru dělá problémy všem. Naší dohodou je, že se vidíme a slyšíme a učitel rozhoduje o vypnutí mikrofonu a videa. Pro mne jako pro učitelku bylo rozhodující, abych všechny děti viděla a měla plus mínus jasno, jak se mnou jdou. Jsem zvyklá mít s dětmi kontakt a učit do temné obrazovky bez možnosti vidět svoje žáky a jejich reakce by pro mne bylo úplně zoufalé. Musela jsem hodnotit svoje emoce  v nové situaci, kdy jsem přemýšlela, jak mne to, že nejsem s dětmi blízko, stresuje a  jak mám vytvářet nové podněty a přemýšlet o nových kontaktech pomocí online přenosu.

V prvních týdnech online přenosů bylo nutné také ujasnit situaci rodičům a rovněž jasně čelit jejich krizím a jejich úzkostem z dané situace. Máme ovšem skvělé rodiče a většinu z těchto situací jsme zvládli. Podpora rodičů patří do práce naší školy, a to přesto, že si to většina rodičů neuvědomí, protože nemá srovnání s tím, jak vypadá nepodpora. Jen někteří nemají hranice a chtěli by více. Bylo jasné, že rodiče jsou vyděšeni a bylo jasné, že musíme pomoci všem. Najednou jsme se stali nejen učiteli, ale horkou linkou technických problémů. Nejvíce problémů dělala věta: „Vám ten přenos nefunguje.“  Museli jsme přijít na to, jak na ni odpovídat a často ji přehrát na verzi „A jaký máte router? Kvalita Vašeho připojení ovlivňuje přenos nejen u Vás, ale také u nás všech.“  Za dobu online přenosů jsme byli v online spojení se všemi žáky. Někdy jsem si  představovala, jak  se problémy žáků jako je nesoustředěná pozornost a nechuť do učení  jistého předmětu  spojují s technikou žáka a najednou se objeví na technických závadách přenosu, na poruchách kamery a mikrofonu. V 6. třídě jsem musela čelit časté poznámce „nejde mi kamera.“  Ale i tenhle problém jsme zvládli radou: „Tak si musíš zkontrolovat Antivir anebo přeinstalovat prohlížeč.“ Většinou se věci vyřešily tak rychle, že se prohlížeče nepřeinstalovávaly. Online vyučování byla velká výzva samostatnosti a velká výzva nepodlehnout stížnostem na to a ono a povzbuzovat k vyřešení. Až nyní na konci května sama na sobě vidím, jak to bylo náročné.

Od začátku jsme se žáky od 4. třídy měli několik typů komunikace a především WhatsAppové skupiny na to, aby žáci psali učiteli, kdyby se ztratili. V jedné třídě se WhatsAppové skupiny začaly rozmnožovat tak, že oficiální komunikace se přenesla do paralelní WhatsAppové skupiny, což způsobilo potíže. A tak jsme společně museli hledat hranice dohod a opakovat si je a znovu se k nim vracet. Pochopitelně to žáci neumějí a pochopitelně nechtějí hledat učitele, když je nějaká neobvyklá situace a třeba jeden onemocní. Raději se chtějí ztratit a raději si chtějí  říci „Ti učitelé jsou mimo, hledat je nebudeme, není to naše práce.“  A my jsme se je snažili naučit, že to je naše společná zodpovědnost.

Při vyučování jsme viděli velké výhody online vyučování a shodli jsme se na tom, že v českém jazyce, matematice je velkou výhodou to, že každý žák pracuje svým tempem a my vidíme jeho práce na sdíleném souboru. Nejspíš to bude věc, kterou přeneseme do školního vyučování. Velmi se nám osvědčil návyk, který jsme měli již z předchozích let, že zadáváme jako domácí práce soubory úkolů a žáci si volí vlastní tempo práce a vlastní čas práce a my je povzbuzujeme k tomu, aby si dokázali práci zorganizovat tak, že bude odevzdána v termínu. Čas splnění zadaného úkolu je často týden či čtrnáct dní. Věci mimo to procvičujeme ve škole a prezentujeme problémy, se kterými si žáci nevědí rady. V obou předmětech bylo velkou výhodou naučit se sdílet svoji práci pro ostatní, ale výhodou bylo i sdílení práce jen mezi žákem a učitelem. Velkou výhodou se to ukázalo v tvůrčím psaní, kdy žáci a učitel sdíleli tvůrčí psaní a dokázali si pak v klidu a soukromí promluvit o tom, jak psaní posunout a na čem je třeba pracovat. Tahle se v šesté třídě běžně nevyučuje, spěli jsme pomalu k podobnému stylu práce, který jsme znali ze zahraničních škol. V tomto ohledu nám koronavirová situace prostě pomohla. Také jsme byli připraveni zřízením školního blogu – www.hermanekblog.cz  -  kde jsme mohli práce zveřejňovat.  To přece všichni chápou, že tvůrčí psaní bez zveřejnění nemá smysl.

Jinak jsme vyučovali zeměpis a dějepis či jiné objevitelské předměty. Ukázalo se, že objevitelské předměty a opět Google učebna jsou skvělé. Nasdíleli jsme dopředu odkazy na video, otázky a testy a při vyučování se žáci snadno orientovali. V dějepise používám velmi často části filmů či naučné programy a často jsem je zadávala jako domácí poslechy.  A teď se staly součástí hodin. Můj druhý kolega historik je již dlouho nadšenec do online výuky a vytváří si vlastní stránky s historickými úkoly www.ucenikvalitne.cz.

Vyučování jazyků bylo vlastně normální, protože tento školní rok jsme namísto vyučování v jedné velké třídě rozdělili žáky do menších skupinek a učí se jazyk po 3 či 4 žácích. Tyto skupinky se překlopily do online vyučování. Záleželo hodně na učiteli, v jaké kvalitě je překlopil, a u nás byla různá kvalita, od opravdu naprosto úžasného učení po trochu unavené online učení.

Vedení školy rozhodlo, že se online budou učit jen zásadní předměty:  čj, m, aj a n a pak objevitelské předměty – prvověda a dějepis, zeměpis, přírodopis a fyziko-chemie.

Přírodopis se učil moc dobře. Většina dětí trávila čas venku na zahrádkách a tak interaktivita v tomto předmětu byla veliká. Také v tomto předmětu byla velká komunikace v naší facebookové skupině Heřmánek Praha, která je uzavřená pro rodiče a přátele školy. Myslím si, že tato skupina udělala svoji práci. Učitelé, žáci a rodiče sdíleli fotografie o svém životě a o tom, jak se jim daří doma, jak vypadá jejich domácí učení.  Myslím si, že tato skupina byla takovým pojítkem pro rodiče, kteří chtěli udržet spojení a být potěšeni či mít nějaké informace. Ve skupině také probíhaly různé výzvy fotografické či výtvarné a literární.

Z výchov se na škole učila online hudební výchova a dramatická výchova. Obě hlavně zpočátku hodně pomohly dobré náladě žáků. Poslouchat hudební výchovu nebylo nic snadného, vzhledem ke zpoždění přenosů jednotlivých částí  hodiny, ale šířila dobrou náladu a soudržnost a zazpívat si bylo moc fajn. Dramatická výchova, tedy nácvik divadla Past na myši, probíhala online spontánně v 6. třídě. Žáci se společně učili text.

Moje skvělá 83 letá tchýně, která u nás byla při koronavirové epidemii, chodila poslouchat divadlo a hodiny dějepisu. O divadle říkala, že to je jako rozhlasová hra a hodiny dějepisu moje a kolegů chválila a říkala, jak jsou zajímavé. Je milá. Ale neposlouchali nás jen žáci a moje rodina, ale poslouchali nás i rodiče, a to neustále. Ze začátku jsme si všichni uvědomovali, že kdesi mimo obrazovku sedí maminka a je napjatá a sleduje, co se děje. Poznali jsme to z obličejů dětí, nejsme žádná párátka a svým dětem rozumíme. Já jsem maminky vítala a byla jsem ráda, když jsem je na monitoru viděla. K dramatické výchově a k divadlu bych ráda podotkla, že v online přípravě na představení úplně jinak vynikl hlas a kvalita četby. A bylo nutné číst dobře a vzájemně se poslouchat – to byla výborná práce a nejspíš to je i dobrá inspirace do budoucnosti.

  • Recenze
Skupina
 
 
Vyhledávání článků