Mnich rytířem...
Emma Adamcová

Za vlády krále Přemysla Otakara I.

Nedaleko hrádku Křivoklát byl Klášter (Klášter v té oblasti nebyl).

Mimo opata Ondřeje , převora Matáše,kontora mnichů Vavřince a konotora noviců Jonáše  a všech dalších, žil v klášteře chovanec jménem Jan. (Chovanců mohlo být více ).

Janovi bylo asi jedenáct let. Když byl ještě malý, matka mu zemřela na černou smrt . Otec ho poslal do kláštera.   Jan nikdy  neviděl svého otce. Ale Opat Ondřej znal jeho otce moc dobře.

Ondřej přijal postupně opata Ondřeje za svého otce a jeho snem bylo zůstat v klášteře jako mnich. Společně s bratry a svým adoptivním otcem opatem Ondřejem.

Jan seděl na lavici před klášterem. A najednou slyší hlas almužníka Vítka. "Otec ti posílá psaní. "Jan nadskočil. Pak se na Vítka podíval svýma hnědýma očima trochu tázavě.

Vítek pak prohlásil " Opat to dovolil " Jan přijal dopis. Vítek  odešel. Jan se trochu zachvěl.

Jestli opat dovolil předat mu tenhle dopis, musí to být něco důležitého.

Roztrhnul pečet a rozvinul dopis, a v rychlosti ho přečetl (což bylo vzácné).

Jan neměl k slzám daleko. Otec chtěl, aby se stal rytířem. Bylo to velké překvapení. Pocit, že by měl opustit klášter, bratry a opata a nesložit řeholní slib.  Chvilku tu seděl se slzami v očích. Pak uslyšel zvony. Zvonily na  večerní mši. Rychle si utřel oči, vstal  z lavičky a  vešel do klášterního kostela.

Druhého dne seděl na tom samém místě jako včera, na lavičce před klášterem. Najednou  uslyšel  hlas mnicha Oty. "Opat Ondřej tě volá". Jan se  nelekl. Po dlouhé chvíli si uvědomil význam těchto slov. " Opat, se mnou?.” To muselo být vážné, udělal snad něco?.”Ano Opat s tebou, chce mluvit. "  Zasmál se Ota.

Jan vstal z lavice a váhavě přešel  práh kláštera. "Počkej " smál se Ota, když viděl jeho zmatek " Vždyt nevíš, kde má opat celu"." To máš pravdu." řekl Jan. Málokterý chovanec věděl, kde má kdo celu. Natož opat. Ota vedl Jana dlouhým bludištěm chodeb až ke dveřím, na kterých visel dřevěný kříž.

Jan otevřel dveře. Zrakem přelétl místnost." Přál jste si mne vidět?” řekl Jan. "Ano”,usmál se opat. A pokývnul směrem k židli. Jan si sedl.”Půjdeme rovnou k věci.” Jan si poposedl. “Tak ty se chceš stát rytířem.” Odpovědel si na vlastní otázku.” Jan začal pátrat v paměti. Až se mu vybavil včerejšek. Nastalo dlouhé ticho, které přerušil po dlouhé chvíli opat.

”Jane, víš jaký je to problém?” Opat Ondřej se odmlčel. ”Kdyš se chceš stát rytířem, musíš splnit slib očištení.” {Slib očištení jsem si vymyslela} Jan zatajil dech. Slib očištení byl slib složený z postění, bičování a uklízení po 7 dní. Slabší při něm umírali.

Nastalo další, ještě delší ticho. Tentokrát je přerušilo zaklepání na dveře.”Dále” řekl opat. Dveře se otevřeli a v nich stál převor Matiáš. “Prokop je tady.” Vyřídil a zmizel. Jan se zeptal.”Kdo je to Prokop?” Opat zaváhal. ”Tvůj otec” Jan vykulil oči. Než stačil něco říct, ozvalo se další zaklepání.

Opat řekl Janovi, “Běž za převorem Matyášem. On ti řekne, kam máš jít.“ Jan vstal ze židle a vešel do dveří. Tam stál převor Matyáš. Mlčky se rozešel k dalším dveřím. Jan šel za ním. Vedl ho dlouhým bludištěm chodeb, až přišli k židli, kde seděl muž. Převor Matyáš odešel.

“Kdo jste?” řekl Jan.

“Já jsem tvůj otec.” řekl neznámý muž. Pokývnul směrem k židli a Jan si sedl. Neznámý muž začal mluvit. “Chci, aby ses stal rytířem.” 

“To už vím” řekl Jan.

“Takže ujednáno. Za týden tě bude čekat mistr na Křivoklátě.”

“Jenže já tam nechci.” řekl Jan.

“Snad vím, co je pro tebe dobrý.” odpovědel Prokop.

“Jenomže jsem tě sotva viděl. Budu skládat řeholní slib a mám plány na budoucnost.” řekl Jan.

“No jo, ale uznej, to chceš celý svůj život promarnit kázáním? Vždyt’ je před tebou celý tvůj život a můžeš jezdit se mnou, kam se ti zlíbí.” řekl Prokop.

“Ne, nechci. Mám svůj život tady.” řekl Jan. Prokop zaváhal.

“Ale když budeš jezdit z místa na místo, tak máš větší šanci, že se hodně lidí obrátí k Bohu.” řekl Prokop.

”Ne, moje místo je tady. Odmítnul to Jan.

“Tak pojeď.” Začal křičet Prokop.”Nejsi přece baba.”

Jan nechtel toho muže, vlastně svého otce, rozhněvat ješte víc.

“Ano pojedu” Zamumlal Jan. “Dobře” řekl Prokop. “Řekni to opatovi Ondřeji.” Jan tedy šel, zaklepal a vešel. “Chci udělat slib očištění.” řekl Jan. Celý zbytek dne přemýšlel. ROZHODL SE SPRÁVNĚ?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  • Recenze
Vyhledávání článků