Lucie Šebestová a Adéla Říčná
On line výuka v době koronavirové

Lucie i Adéla jsou skvělé učitelky, v době koronaviru učili 1. a 2. třídu. 

Ještě před vypuknutím celé karantény jsem onemocněla. Týden před začátkem online výuky jsem ležela s antibiotiky a na online výuku jsem přecházela doma, bez jakékoliv představy o tom co a jak budu dělat.

Já, jakožto technický antitalent, který je rád, že použije textový editor a vytvoří prezentaci v power pointu, jsem měla z používání jakékoliv techniky dost velikou hrůzu.

Před první lekcí jsem bojovala s vlastním notebookem. Stresovala jsem u telefonického návodu od mého bratra, který na mě mluvil jakousi neznámou řečí. Přiznám se, že jsem úspěšně dva roky žila s tím, že mám rozbitý mikrofon. Onen mikrofon byl mezitím pouze vypnutý. Už vím, k čemu slouží i funkční klávesy! :D

Online výuka s prvňáčky byla veliká výzva. Udržet jejich pozornost během běžné výuky je složité, o to složitější to bylo během výuky přes počítač. Ve třídě je kolem dětí spoustu vjemů, které je zaměstnají, ale co teprve u nich doma! A tak jsme po čtení udělali třeba pár dřepů, před matematikou jsme se protáhli a rozhýbali zatuhlé trapézy, učili jsme se správně sedět u počítače a hlavně jsme toho spoustu propovídali.

Velmi mě těšilo, když děti prosily, abych ještě neodcházela od počítače a prokecala s nimi ještě chvilku, jak oni sami říkali. Bavilo mne pozorovat to, jak se zdokonalují v psaní na klávesnici, začínají používat diakritiku a píší rychleji a hlavně! Ti smajlíci! Místo vykřikování, děti komunikovaly i prostřednictvím smajlíků. Najednou jsem viděla spoustu palců nahoru nebo dolů, které jsme zařadili i do běžné výuky, třeba do takové matiky, kdy jsem vymýšlela příklady, kam se zatoulaly i chybičky.

Když se ohlédnu zpětně, jsem ráda, že jsme měli tu možnost použít techniku a být v kontaktu každý den. Tak nějak jsme se všichni povzbuzovali a společně se dočkali toho, že jsme se znovu uviděli naživo.

Děti poznaly i místo, kde jsem vyrůstala a konečně měly možnost vidět mého milovaného jezevčíka, lorda buřtipána Daniela. Jeho přítomnost při výuce pak i vyžadovaly a já ho na pokyn dětí musela drbat na pozdrav.

Doufejme, že se podobné situace snad už nedočkáme a pokud ano, můžu říci, že teď už budu vědět, jak si s ní poradit!

Lucie Šebestová 

 

Když se ohlédnu za uplynulými měsíci, vybaví se mi nejprve vysušené oči a bolest hlavy. Poté si vždy uvědomím, že online výuka nám i mnohé dala.

Mimo jiné měly introvertní děti možnost více se otevřít a já je tak mohla mnohem lépe poznat. Díky výuce ve skupinkách po třech dětech jsem měla též prostor odhalit nedostatky, kterých bych si ve třídě vůbec nevšimla.

Velice mě překvapilo, s jakou pílí se některé děti pustily do domácích úkolů, na které doposud v takovém množství nebyly zvyklé. Často mě dokonce žádaly o více práce, na což jsem zprvu nebyla vůbec schopná reagovat, tak v šoku  jsem byla.

Největší výzvou pro mne bylo udržet si s dětmi kontakt, který nebude jen o učení. Ve škole jsem dětem ve volných chvílích a při výtvarné výchově četla Harryho Pottera, což měly moc rády. Jak zařídit pokračování a nemuset číst každé skupině zvlášť, čili to samé čtyřikrát? Rozhodla jsem se, že budu dětem každý týden vkládat video na Youtube. To vyžadovalo naučit se spoustu nových věcí: napsat scénář, editovat video, načíst kousek knihy, upravit zvuk, sestříhat to, zveřejnit… Zabralo mi to spoustu času, děti však byly velmi nadšené a každý týden netrpělivě vyhlížely nové video.

Je skvělé, jak efektivně jsme na naší škole dokázali čas v karanténě využít. Všichni jsme se naučili hromadu nových věcí a navíc si teď každý mnohem více váží času, který může trávit ve škole s lidmi, které má rád.

Adéla Říčná 
 

 

  • Recenze
Skupina
 
 
Vyhledávání článků