Adaptační týden. Dvě slova, která v sobě nesou příslib nových přátelství, hlubokých životních rozhovorů… a taky ranního vstávání, promočených bot a společenských her, kde se musíte dobrovolně svěřovat lidem, jejichž jména jste si ani nestačili zapamatovat.

Letos jsme to ale vzali stylově. První ročníky našeho váženého gymnázia a nového pedagogického lycea se rozhodly, že se nebudou mísit hned (znáte to – nejdřív se musí člověk naučit přežít se svými, než se pustí do cizích). A tak se gympláci vydali na chatu s našimi energickými učitelkami, zatímco lyceum bylo vysláno na vodu s učiteli, kteří ještě nevěděli, co je čeká.

Gympl: Les, chata a ranní budíčky

Naše milované gymnázium zahájilo adaptační týden jako správní intelektuálové – v lese, s chatou a intenzivními debatami o smyslu života (nebo o tom, kdo si zase zapomněl spacák). 

Učitelky náš 1. ročník gymplu přivítaly s úsměvem a sadou aktivit, které zněly podezřele jako „výchova k aktivnímu trávení volného času bez telefonu“. Zábava zaručena!

Každý den s naším převážně ženským učitelským sborem posiloval „kolektivního ducha“, což v praxi znamenalo, že se hrály týmové hry a pokoušeli jsme se neztratit nervy při obracení stříbrné plachty. Ale popravdě – i přesto, že jsme spali málo, jedli ještě míň a slyšeli víc jmen než za celý život, nějak to celé mělo své kouzlo.