Tohle je poprvé, co jsem se přihlásila na klub čtení na téhle škole. V ostatních podobných předmětech na jiných školách mě to nikdy nebavilo, ale výběr knihy Poslední léto od Doroty Ambrožové byl natolik zajímavý, že jsem si ji ráda četla i doma.

Příběh je dost prostý - je o mladé dívce, která za čas knížky doroste ze vzdorující teenagerky na uvědomělou mladou ženu. Projde si mnoha nepříjemnými situacemi, často neví, jak se má s něčím vypořádat, a tak udělá nějakou blbost. To žene děj vpřed. Je to jako číst si o životě někoho úplně normálního - není to žádná epická hrdinka, právě naopak. V širším kontextu by upřímně snad ani nikoho nezajímala. Nezanechá ve světě výraznou stopu, není na ní ani na její situaci nic jedinečného, a přesto je čtení velmi zábavné a dokáže pohltit na několik hodin. Především díky tomu, jak autorka dokázala skvěle vystihnout její emocionální pochod - jak a proč určité věci cítila, nebo i když postava sama nevěděla, proč vůbec určité emoce v daný moment cítí (což také vlastně ukazuje její stav a myšlení), a to bez toho, aby to znělo nuceně. Opravdu se to četlo jako mysl mladé dívky.

Hlavní hrdinka mi však nebyla ze začátku úplně sympatická. A když nad tím tak přemýšlím, ani na konci. Jsem sice v podobném věku jako byla ona na začátku knihy, ale její životní styl je úplně odlišný, a proto pro mě bylo dost těžké s ní soucítit. Někdy mě i dost vytáčela, a i když jsem rozuměla, proč určité věci dělala, pořád jsem jí moc nefandila, a to je podle mě nejslabší stránka knížky. Například její odtažitost od své matky není nikdy moc vysvětlena, natož ta od jejího otce. Většinou rodiče vypadají jako podporující a málokdy vyvolává hádky někdo jiný než ona, kvůli čemuž působí dost arogantně.

I tak je ale kniha velmi dobře napsaná a i její emoce, které jsou často v rozporu, mají logické jádro, když se nad nimi člověk zamyslí.

Jsou tam i témata, která mi nebyla moc příjemná - například vztah čerstvě dospělé hlavní postavy a o mnoho staršího muže, do kterého byla dlouho zamilovaná. Tento vztah ale nikdy nebyl vykreslen jako pozitivní nebo správný. Z pohledu hlavní hrdinky sice ano, ale podle chování ostatních postav je vidět, že to správné není. Řekla bych, že navzdory problematické povaze vztahu byl autorkou zvládnut dobře, bez toho, aby byl nějak normalizován nebo dokonce uznáván.

Celkově hodnotím knihu pozitivně. Ze začátku to bylo trochu těžké čtení, hlavně kvůli nevhodnému vztahu a trapnému dospívání, ale sledovat dívku, jak pomalu dospívá a uvědomuje si věci, na které čtenář možná přijde už dřív, nebo si je uvědomí spolu s ní, udělá člověku radost. O tom to pro mě taky hlavně bylo - být na postavu pyšná, když udělá správné rozhodnutí.

Určitě to není kniha pro všechny. Věřím, že například starší lidé, kteří takto nevyrůstali, by ji moc neocenili. Stejně tak asi většina chlapců, pro které by bylo dost těžké se s hlavní postavou ztotožnit. Pokud se na to ale cítíte i přes to, tak do toho jděte - může být aspoň zábavné vidět svět skrz tak cizí oči.

Stela D., 2. ročník