Příběh, který se zdá být románem, je ve skutečnosti spíše delším deníkem.

Kniha líčí dospívání, život i sexuální vývoj hlavní postavy, která je zamilovaná do muže dvakrát staršího, než je ona sama. Provede nás třemi roky svého života, kdy se nejdříve co nejvíce snaží upoutat pozornost objektu své lásky. V průběhu však potká staršího chlapce ze školy, který se nedokáže odtrhnout od knih, a i on se stává potenciálním kandidátem pro její srdce. V průběhu děje hlavní hrdinka chodí za jedním, pak za druhým a nemůže si vybrat. Nakonec z ní vyroste mladá žena, která přemýšlí o svých životních rozhodnutích, čímž kniha končí.

Autoři mají svou vlastní představu o světě v knize a tento svět nám musí popsat a předat, abychom měli podobnou představu a náladu. Po celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem hlavní postavě ani jejímu jednání vůbec nerozuměla. Dělala to, protože to dělala, chovala se tak, protože se tak chovala. Žádné vnitřní pocity, příčiny, přemýšlení o tom. 

Myslím, že mým hlavním problémem je vyznění příběhu. Jeho účelem bylo nejen provést nás léty hlavní postavy, ale také ukázat její osobní růst. Ta se ale ve skutečnosti nezmění, spíše upadá do depresí. Žádné povědomí o svém chování ani činech, žádná sebereflexe. Pořád se chová jako impulzivní a nezralý člověk, akorát má teď výmluvu, že je v depresi a už je dospělá.

Ostatní postavy jsou stejně nepochopitelné. Zpočátku si jí doktor vůbec nevšímal, ale pak s ní najednou chtěl mít pohlavní styk. Proč se najednou tak rozhodl? Proč ho začala přitahovat, když si zpočátku nebyl ani jistý, jestli jí je osmnáct? Co si myslí o své zradě? A pak najednou z děje úplně zmizí a nikdo si na něj už nevzpomene, ačkoli je klíčovou postavou příběhu. A jaký měla smysl vedlejší zápletka s doktorovým synem, když také byl z děje úplně vyřazen?

Stejně to je i s literátem. Dalo se ještě pochopit, když byl mladý a byl to jeho první vztah, ale jak vyrostl, odstěhoval se a seznámil se s jinými lidmi, bylo docela těžké pochopit, proč s ní chtěl být. Sice měla dobré vlastnosti, ale pořád byla velmi nepříjemným člověkem, co běhala od jednoho muže k druhému a neustále opakovala, že nechce do vztahu. Postava působí jako „lepší a bezpečnější varianta pro hlavní hrdinku“.

Myslím, že největším zklamáním je konec. Problém není v otevřeném konci. Román potřebuje mít vyřešené své hlavní dějové linie, v knize však není dokončena ani jedna, i když jich je jen pár. Studium, co je s doktorem a jeho synem, vztah s literátem – všechny linie přidávají nějaké postavy a události, aniž by se obtěžovali s jakýmkoli závěrem. Jako by autorka vymýšlela scénky z hlavy v průběhu psaní bez jakéhokoli dějového podkladu.

V závěru se mi zdá, že autorka sama nevěděla, co s dějem a postavami, a nakonec ji unavilo psát svůj vlastní příběh. 

Kniha ve mě nevyvolává negativní emoce a rozhodně to není to nejhorší, co jsem kdy četla, je jen jednoduše prázdná.