Ztracený poklad na Křivoklátě
Magdalena Přibíková

"Aničko, dnes jedeš za babičkou a dědou do Křivoklátu." řekla maminka. "Mami, bude tam Eliška?" ­­ zeptala se Anička. "Bude, nemusíš se bát." odpověděla maminka. "Aničko, vlak pojede za jednu hodinu!" vykřikl tatínek. "Tak ihned vyrazíme, aby tem vlak neujel!" řekla Anička. Anička s rodiči jela autem na nádraží. A když dojeli na nádraží,  tak byl vlak připraven k odjezdu. Anička se vesele loučila, až z toho maminka brečela a bála se, aby se jí něco nestalo.

Když Anička dojela do Berouna kvůli přestupu, tak na ní čekal děda. "Dědo!" zavolala na něho Anička. Děda se usmál a řekl: "Tak pojď babička už peče kuře a čeká na tebe Lily!" " Kdo je Lily?" zeptala se Anička. "To zjistíš doma!"  Když dojeli domů, tak uviděli babičku, jak v náruči drží štěňátko. Anička se rozběhla k babičce. "Babi!" zavolala Anička. "Ahoj, Aničko, už víš, co je to překvapení." řekla babička. "To je Lily? Tady to malé štěňátko? A kde je Eliška?" ptala se Anička. Děda smutně řekl: "Aničko, nebuď smutná, ale teď mi volala maminka Elišky, že Eliška má horečku a rýmu."  "Ach jo." vzdychla Anička.  Večer zazvonil někdo u branky. Babička poslala Aničku, aby se podívala, kdo to je. U branky stála Terka. "Ahoj!" zavolala Terka. "Ahoj, co tu děláš?" zakřičela Anička. "Aničko, táta mi dal tuto mapu a řekl mi: Terko tady máš mapu, na mapě máš vyznačený poklad, jdi za kamarádkou a ukaž jí to." Terky táta je kastelán hradu Křivoklát. Druhý den vyrazila Terka s Aničkou hledat poklad na hrad Křivoklát. Na mapě bylo vyznačeno, že poklad se nachází na věži Huderce. Holky běželi po schodech do nejvyššího patra. Když byly nahoře, tak se rozhlížely, kde je ten poklad. "Aničko já nic nemůžu najít." řekla Terka. "Já taky ne." Najednou se za nimi zjevil táta Terky, neboli pan kastelán a řekl: "Holky víte, co je ten poklad?" "Ne, nevíme." odpověděly holky. "Ten poklad je pohled na Křivoklátské lesy a krajinu."

 

"Aničko, dnes jedeš za babičkou a dědou do Křivoklátu." řekla maminka. "Mami, bude tam Eliška?" ­­ zeptala se Anička. "Bude, nemusíš se bát." odpověděla maminka. "Aničko, vlak pojede za jednu hodinu!" vykřikl tatínek. "Tak ihned vyrazíme, aby tem vlak neujel!" řekla Anička. Anička s rodiči jela autem na nádraží. A když dojeli na nádraží,  tak byl vlak připraven k odjezdu. Anička se vesele loučila, až z toho maminka brečela a bála se, aby se jí něco nestalo.

 

 

KONEC

 

  • Recenze
Skupina
 
 
Vyhledávání článků