Zhruba před rokem jsme po delším hledání došli k jedné staré školní budově. Školní budovu a její výstavbu financoval otec Williama Shakespeara, John Shakespeare - rukavičkář, měšťan a i člen městské rady a jeden z nejslavnějších otců autorů.

Pan Shakespeare nefinancoval jen vznik této školy, ale i významnou přestavbu kostela. Doba, kdy se Johnovi narodil jako poslední dítě v rodině chlapec William, bylo 6 let po nástupu mladé a velmi nábožensky tolerantní anglické královny Alžběty na trůn. S její vládou je spojen i rozvoj anglické renesance. Anglická renesance se začala rozvíjet 200 let po době Petrarcově a po době vlády našeho Karla IV.

Celé období je obdobím změny kultury a názorů světa. Pokud se otec John angažoval ve stavbě protestantské kaple ve městě a zároveň v založení progresivní školy, která ve svém vzdělání neučila jen z gotických náboženských textů, ale i z textů antických, pak to znamená, že John byl člověkem, který se narodil sice ve staré době, ale on sám budoval novou dobu.

Jeho syn ve škole strávil hromadu času memorováním antických textů zpaměti. Ale byla to tehdejší revoluce ve vzdělávání, protože William se učil od takových mistrů jako jsou Sofoklés či Aristofanes. Jejich dramata ve škole také zpracovávali a jako žáci hráli. Všichni známe to Komenského rčení škola hrou a tak ve stejné době Komenský i Shakespearova škola dělali stejné věci, věnovali se také antickému dramatu. U Shakespeara to mělo fatální vliv, kdy pro nadaného žáka, který se po smrti otce nemohl dále vzdělávat v oboru právním, bylo řešením dát se k divadlu a tak tvořit nevšední drama v národním jazyce, v čemž bylo cosi revolučního.

Ale i my žijeme v podobné době. V době, kdy stojíme jednou nohou v minulosti, v klasickém vzdělání 20 století, a druhou nohou v nové éře a životě. V éře, kterou například koronavirové on-line vyučování rozhodně mění. Pochopitelně ji nemění u všech škol, zvláště ne u těch, které vyučují distančně pomocí domácích úkolů, ale u všech škol, které vstoupily do on-line prostoru a pohybují se v něm.

Nedovedu si představit, jak bych bez potřeb on-line vzdělávání přesvědčila již tak svébytný učitelský národ ke změně. Pokud řídíte školu, řídíte do jisté míry autonomní osobnosti, se kterými je potřeba vyjednávat o dalších krocích a do jisté míry další kroky stanovovat. Tato míra je křehká a citlivá,  zvláště u autonomních osobností učitelů. A tak bez potřeb on-line vyučování si nedovedu představit takový posun v metodice a práci učitelů se žáky.

Nejvíce razantní je celá doba v tom, že jasně žene učitele od toho, že by měli naučit všechno, co najdou v učebnici, k tomu, aby přemýšleli a zvažovali poměr toho, co naučí a považují za důležité.

Stejně tak tato potřeba uvedla celé MŠMT v čele s ministrem Plagou k této otázce a zdá se, že je nutné vyřešit otázku obsahu učiva a co je tím učivem, které je nezbytné, a které z učiva je méně nezbytné.

Pro Williama Shakespeara bylo takovou novinkou antické drama, které se přetavilo v národní poklad anglický a také světový. My sami netušíme, co bude takovou novinkou pro nás, ale při tom, jak se celý svět vyvíjí, bych očekávala, že se takové poklady nového života zanedlouho také začnou objevovat a generace mladých lidí je nakonec začne přetavovat v jinou kulturu a v jiné zaměření světa. Doba, za které se formovala rodina Johna Shakespeara, byla velmi bouřlivá. Nejspíš se několik dcer v rodině narodilo za vlády Krvavé Marie, která popravila mnoho protestantů. A přesto pan John Shakespeare měl odvahu vrhnout se do tvorby nové společnosti, vzít odpovědnost v městské radě a zasadit se pro rozvoj nového přístupu k Bohu (protestantismus) a pro vznik nové školy. Všichni obdivujeme Williama Shakespeara, ale jeho život sklízel ovoce, jež do něj zasadil člověk, který už není vidět. Možná je potřeba vidět i velkého hrdinu své doby - pana Johna Shakespeara.

A tak - skrytí hrdinové doby, která je tak nová, že ani nevíme, co přinese - co asi chystá pro Vaše děti, bude pro Vašeho syna a dceru stejně tak nadějná jako pro Williama? Kéž se to tak stane.