Pak si vzpomněl co se stalo, ještě dřív než usnul:

Terenc měl hodně práce s balením dárků, jelikož den předtím nic neudělal. Musel rychle balit dárky, ale jakmile to dodělal. Už se chystal jít na chvíli schrupnout, hned mu na hlavu přistálo mnoho dalších úkolů. No, jak jinak, děti si přály hodně věcí. Skřítek byl toho názoru že by děti neměly dostávat kolikrát tak drahé dárky, ale museli to všichni splnit, jelikož si to ty děti zasloužily. Tímto si náš hrdina kolikrát musel přiznat, že trochu na ty děti žárlí. Přece jen, bylo pro něj dost těžké, vidět za den miliony dárků a ani jeden z nich není pro něj. Ale zpátky k příběhu. Pracoval takhle několik hodin, ale byl čím dál víc unavenější.            Proto taky zalezl do nějaké roury kde si chtěl jenom odpočinout.    Akorát během toho tvrdě usnul.

Terenc si uvědomil kde je: Je zabalený v dárku!

„No to je super, jsem zabalený v dárku a nevím kam mě Santa poslal”

zpanikařil skřítek. „co mám dělat?” rozhlédl se jestli není kam utéct. 

Radši by se teď věnoval práci, než aby byl tady zavřený napospas osudu. Když si všiml, že v jednom koutě je malá dírka, kterou by se dokázal protáhnou, tak ho napadlo, že by ji mohl využít.

Když ale vylezl, tak ho něco chytlo. Terenc se ohlédl za sebe a tam viděl nějakého špinavého člověka. Zubil se od ucha k uchu a Terenc díky tomu viděl zkažené zuby. 

“Ehm, pustil byste mě prosím?”  zdvořile skřítek.

“Proč bych si měl nechat ujít příležitost na kterou čekám už hodně dlouho!” zachechtal se ten muž. Byl to chlap jak hora. To viděl i skřítek který byl stokrát menší než on, že je větší než všichni lidé, které zatím potkal.

“Kdo jste?” ptal se dál Santův pomocník.

“Já?” usmál se ještě víc a vypadal jako žralok  “Já jsem Mal! Největší zločinec na světě!” pak se zachmuřil. “Teda, ne od té doby co trčím tady v téhle vězeňský díře.” pak se ale podíval na malého mužíčka.

“Ale ty by jsi mi mohl pomoct!” Usmál se na něj jak nejmileji mohl, což znamenalo jenom to, že vypadal stejně strašidelně jako předtím. 

“Jsi od Santy?” 

“Joo.” řekl Terenc. “proč se ptáš?”

“Mohl by jsi mi splnit přání?” 

Skřítek zaváhal. Santa mu vždy říkal aby konal dobro, ale teď chudák nevěděl, jestli má konat dobro i tady. Bral to z různých úhlů pohledu, napadlo ho i teorie, že Mal není zlý ale chytá aktuální zločince, ale kvůli tomu že je chytá, tak je zločinec taky. To ale pak zavrhl jelikož si uvědomil, že zločinci nechytají zločince, ale že to dělají policisté. 

“Pokud mi splníš m přání, tak tě pustím.” řekl sladce Mal.

“Tak joo.” souhlasil  Terenc.

“Přál bych si, aby jsi mě dostal z této věznice .” řekl Mal vítězně.

“Potěš děravá punčocho.” zhrozil se chudák.

Co má teď dělat? Věděl sice jak by to mohl udělat, ale nevěděl jestli by měl. A tak ho napadl kompromis.

“Tak jo, chvíli počkej!” řekl skřítek.

Na to ho Mal pustil a pomocník tak mohl jít ke dveřím a tam je zkusit otevřít. Bohužel neměl klíče od dveří, takže musel Mala poprosit a nějaký drát se kterým by to už nějak vymyslel. 

“Myslíš si že tu mám drát?!” zavrčel Mal, kterého opouštěly naděje, že by se odtamtud mohl někdy dostat. 

“Nemám žádný drát, jediný co mám je tohle prostěradlo” kývl na postel “Ale to je všechno.” 

Skřítek musel rychle přemýšlet, protože se bál, aby ho za to že mu to trvá, Mal zase nechytil a pak by už nepustil. Napadlo ho protáhnout se zámkem, ale věděl, že je to až moc na něj úzký. Rozhlédl se po místnosti a tam viděl jenom Mala, postel s prostěradlem, zamřížované okno a malou skříňku. 

“Male,” promluvil skřítek. “co je v té skříni?” 

“Tady?” otočil se Mal. 

“Jó, tady je jenom malý kamínek, ani nevím odkud se vzal.”

“Podáš mi ho?” 

“S radostí.” řekl ironicky zloduch a dal Terencovi kamínek. 

Tím se mu podařilo dveře otevřít, a tak se Mal se skřítkem v ruce proplížili až ven. 

“Krásný to je pocit být volný!” zasmál se Mal.

“Můžu jenom ještě něco udělat?” ptal se šibalsky Terenc.                “Mohlo by se to hodit.” 

“No?” nadzvedl Mal obočí.

Terenc seskočil z Malovy ruky na zídku. Pomocník se pak rozpřáhl a pak z plných plic začal volat.

“Utíká vám zloděj! Utíká vám zloděj!” 

“Ty jeden, mlč! zařval na něj Mal, ale to už byli policisté na místě. 

Dali mu na ruce pouta a prohlásili:

“Male Veliký, jste zatčen za útěk ze střežené věznice. Doufám, že si uvědomujete, že se vám takto prodlouží pobyt ve vězení.” pak se otočil ke svému kamarádovi.

“Doufám že se nezbláznil, takhle křičet když ví že ho všichni uslyší.”

“Já se nepomátl, mně pomáhal skřítek!” zavrčel Mal.

Na to se začali policisté smát. 

“To byl dobrý vtip.” 

“NENÍ TO VTIP!” začal Mal zoufat. “Támhle stojí!” a kývl na místo kde měl být Terenc. Jenže Terenc tam už nebyl. Zjistil totiž, kde si ho Santa vyzvedne, a tam zamířil na místo setkání. 

“Terenci.” začal Santa když si jeho pomocník sedl vedle něj.

“Víš co si provedl?”

“Co jsem provedl?” lekl se Terenc až mu spadla čepička do očí.

Santa ho nechal chvíli čekat, a pak řekl:

“Ty jsi usnul při práci.” 

Skřítek si chvíli oddechl, ale Santa neskončil.

“A ještě si pomohl utéct jednomu z největších lupičů na světě!”

pak ale dodal “Pravda je taková, že jsi ho naštěstí nenechal utéct daleko. Naštěstí je zpátky ve vězení.” 

“Budu mít trest za oboje dvoje a nebo jen za jedno z toho?” ptal se opatrně Terenc. 

“Ani za jedno!” Santa se zasmál “Přece jen, v období Vánoc jsme z toho všichni unavení.” pak se na něj po očku podíval. 

“Uděláme kompromis. Teď nesmíš ani jednou upadnout do spánku během práce, a po Vánocích si můžeš lenošit až to Nového roku. Platí?

“Platí!” rozsvítili se Terencovi oči a dali si se Santou placáka.