Praxi v mé 9. třídě v roce 2023 jsem strávila v kanceláři Heřmánek Praha základní školy a Gymnázia. Je to soukromá montessori škola s rodinnou tradicí a křesťanským zázemím.

Moje práce první a druhý den se skládala z přijímání přihlášek na střední školu. Zjistila jsem, že práce v kanceláři nebude moje profese.
Nebaví mě práce s papíry a s čísly, a popravdě i práce s občas hysterickými a nespokojenými lidmi. (Ovšem většina byla moc milá.)

Náplň naší práce spočívala v převzetí přihlášky, zkontrolování obsahu (zda jsou vyplněny všechny potřebné kolonky), vypracování potvrzení a založeníPraxi v mé 9. třídě v roce 2023 jsem strávila v kanceláři Heřmánek Praha základní školy a Gymnázia. Je to soukromá montessori škola s rodinnou tradicí a křesťanským zázemím.

Moje práce první a druhý den se skládala z přijímání přihlášek na střední školu. Zjistila jsem, že práce v kanceláři nebude moje profese.
Nebaví mě práce s papíry a s čísly, a popravdě i práce s občas hysterickými a nespokojenými lidmi. (Ovšem většina byla moc milá.)

Náplň naší práce spočívala v převzetí přihlášky, zkontrolování obsahu (zda jsou vyplněny všechny potřebné kolonky), vypracování potvrzení a založení.

Často se stávalo, že na přihláškách cosi chybělo, nebo neměli nějaký papír.
Ne vždy jsme si toho všimli hned. V této situaci jsme museli obvolávat kontakty na

přihlášce.

Dost mi to utkvělo v paměti, protože to bylo snad poprvé v životě kdy jsem přes telefon zastupovala firmu.

Myslím, že se lidé na druhé straně museli velmi bavit.

Ze začátku jsem totiž nedokázala ze sebe vypravit slovo, abych si ho aspoň třikrát nezopakovala v duchu a docela by to nedopadlo tak trapně, kdybych to slovo na které jsem myslela skutečně řekla.
Tak byli lidé na druhém konci svědky velmi vtipných slovních spojení.

Ale myslím, že se to časem zlepšilo.
Velká práce byla také už jenom se zakládáním papírů.

Za oba dny jsme nasbírali tři plně přetékající šanony. Všechny jsme je později museli seřadit podle abecedy. A ještě později podle data pohovoru.

Popravdě mě právě práce s papíry odradila od kancelářské práce.
Moje pracovní povinnosti třetí den se skládaly ze zvedání telefonů, otevírání dveří, vyřizování určitých záležitostí s rodiči atd.
Ten den jsem se nestarala o moc práce, ale o to aby alespoň nějaká byla. Mnohdy přicházeli rodiče a děti kvůli odevzdání přihlášky. Bylo ovšem po termínu odevzdání. Bylo dosti vtipné, jak se mi někdo snažil namluvit, že chyba je na naší straně, na našich stránkách totiž rozhodně je napsáno, že přijímáme přihlášky až do 14.5.

Je vážně zajímavé co všechno si lidé nevymyslí, aby nemuseli uznat, že té chyby se dopustili oni.
Den proběhl pak celkem vzato líně. Řešila se jenom holčička co se jí udělalo špatně a zapisování zájemců o gympl do tabulky. Poté jsme ještě do tabulky dopisovali čas kdy mají pohovor. V určité části jsme museli začít znovu.Ke konci jsme ještě vybírali z přihlášených ty kdo měli další den pohovor a zakládali je do odlišného šanonu podle času jejich příchodu na pohovor.

Čtvrtý a pátý den jsem byla v kanceláři na Kyselově.
Ze začátku jsem přinášela nějaké věci z budovy na Rajmonově (hlavní sídlo) do prostoru na Kyselově (místo kde se konaly pohovory). Cestou jsem odchytila nějaké lidi co si neumí přečíst email. Na Kyselově se nám rozdaly úkoly a pustili jsme se do práce.

Já jsem ze začátku vyhledávala přihlášky těch co už přišli a později se k tomu přidalo i zapisování bodů z pohovoru do tabulky.

Práce kolísala nahoru a dolů. Někdy jí bylo moc, jindy málo, ale skoro nikdy se nestalo, že by nebyla žádná.

Probíhalo to asi tak: Uchazeč přijde na pohovor a dostane do ruky dotazník. Ten dotazník v tělocvičně (která byla opatřena lavicemi a židlemi) vyplní a podepíše. Poté počká v předsíni až se uvolní nějaký učitel, který s ním povede rozhovor. Až se tak stane vejde do knihovny. To je místnost s barovými stolečky a zeleným kobercem, tudíž velmi vlídná k nervům. Učitel se zeptá na jméno a příjmení a vyhledá se jeho přihláška. (Moje práce.) viz. přihláška.

Učitel si od něj vezme dotazník a cermat testy + jestli vlastní diplomy/životopis a probere ho s ním. (Případně se pozeptá.)

Učitel se doptá na něco, co ten člověk nedopsal, nebo když ho něco zaujme. Celý rozhovor by měl trvat deset až patnáct minut. Uchazeč odejde a učitel oboduje jeho dotazník. Pak se do tabulky zaevidují body a všechny papíry co uchazeč přinesl se založí společně s přihláškou do jedné složky (dle daného pořadí). ((Opět má práce)) viz. poslední věta.

Tyto poslední dny se mi nic moc zajímavého nestalo, protože jsem moc nepřicházela s lidmi do styku. Ale často se mě ptali na to, jestli odevzdali vše co, měli odevzdat. Přišlo mi, že v tomhle ohledu nehodlali udělat nic špatně. Vše muselo být perfektní. Určitě za tím musel být hrozný strach.

Poslední dva dny byly celkem dřina. Místnost byla pořád plná a přestávka byla luxus, který si většina brigádníků a všichni učitelé nemohli dovolit. Upřímně já jsem to nedokázala a často jsem odpadávala, částečně i kvůli hlavě... Když jsem delší dobu ve stresu tak mě strašně rozbolí hlava a bohužel zabírá jenom chvilka spánku. Asi třikrát jsem si odběhla se na pár minut prospat. Poté už bolest ustoupila a pracovala jsem normálně dál.

Často se stávalo, že na přihláškách cosi chybělo, nebo neměli nějaký papír.
Ne vždy jsme si toho všimli hned. V této situaci jsme museli obvolávat kontakty na

přihlášce.

Dost mi to utkvělo v paměti, protože to bylo snad poprvé v životě kdy jsem přes telefon zastupovala firmu.

Myslím, že se lidé na druhé straně museli velmi bavit.

Ze začátku jsem totiž nedokázala ze sebe vypravit slovo, abych si ho aspoň třikrát nezopakovala v duchu a docela by to nedopadlo tak trapně, kdybych to slovo na které jsem myslela skutečně řekla.
Tak byli lidé na druhém konci svědky velmi vtipných slovních spojení.

Ale myslím, že se to časem zlepšilo.
Velká práce byla také už jenom se zakládáním papírů.

Za oba dny jsme nasbírali tři plně přetékající šanony. Všechny jsme je později museli seřadit podle abecedy. A ještě později podle data pohovoru.

Popravdě mě právě práce s papíry odradila od kancelářské práce.
Moje pracovní povinnosti třetí den se skládaly ze zvedání telefonů, otevírání dveří, vyřizování určitých záležitostí s rodiči atd.
Ten den jsem se nestarala o moc práce, ale o to aby alespoň nějaká byla. Mnohdy přicházeli rodiče a děti kvůli odevzdání přihlášky. Bylo ovšem po termínu odevzdání. Bylo dosti vtipné, jak se mi někdo snažil namluvit, že chyba je na naší straně, na našich stránkách totiž rozhodně je napsáno, že přijímáme přihlášky až do 14.5.

Je vážně zajímavé co všechno si lidé nevymyslí, aby nemuseli uznat, že té chyby se dopustili oni.
Den proběhl pak celkem vzato líně. Řešila se jenom holčička co se jí udělalo špatně a zapisování zájemců o gympl do tabulky. Poté jsme ještě do tabulky dopisovali čas kdy mají pohovor. V určité části jsme museli začít znovu.Ke konci jsme ještě vybírali z přihlášených ty kdo měli další den pohovor a zakládali je do odlišného šanonu podle času jejich příchodu na pohovor.

Čtvrtý a pátý den jsem byla v kanceláři na Kyselově.
Ze začátku jsem přinášela nějaké věci z budovy na Rajmonově (hlavní sídlo) do prostoru na Kyselově (místo kde se konaly pohovory). Cestou jsem odchytila nějaké lidi co si neumí přečíst email. Na Kyselově se nám rozdaly úkoly a pustili jsme se do práce.

Já jsem ze začátku vyhledávala přihlášky těch co už přišli a později se k tomu přidalo i zapisování bodů z pohovoru do tabulky.

Práce kolísala nahoru a dolů. Někdy jí bylo moc, jindy málo, ale skoro nikdy se nestalo, že by nebyla žádná.

Probíhalo to asi tak: Uchazeč přijde na pohovor a dostane do ruky dotazník. Ten dotazník v tělocvičně (která byla opatřena lavicemi a židlemi) vyplní a podepíše. Poté počká v předsíni až se uvolní nějaký učitel, který s ním povede rozhovor. Až se tak stane vejde do knihovny. To je místnost s barovými stolečky a zeleným kobercem, tudíž velmi vlídná k nervům. Učitel se zeptá na jméno a příjmení a vyhledá se jeho přihláška. (Moje práce.) viz. přihláška.

Učitel si od něj vezme dotazník a cermat testy + jestli vlastní diplomy/životopis a probere ho s ním. (Případně se pozeptá.)

Dotazník se týká:
- Jeho prospěchu ve škole. (průměrná známka)
- Jestli se na své základní škole do něčeho zapojil. (vyučování, jarmarky, sv.

Mikuláš)
- Jaké si chce vybrat nepovinné předměty.
- Na jakou vysokou školu by chtěl jít.
- Co od školy očekává. (Co zde by chtěl dělat, jak se rozvíjet.)

- Co je schopen škole nabídnout. (Pomoct s ...) - Co dělá ve svém volném čase.
- Jestli školu v něčem zastupoval.

Učitel se doptá na něco, co ten člověk nedopsal, nebo když ho něco zaujme. Celý rozhovor by měl trvat deset až patnáct minut. Uchazeč odejde a učitel oboduje jeho dotazník. Pak se do tabulky zaevidují body a všechny papíry co uchazeč přinesl se založí společně s přihláškou do jedné složky (dle daného pořadí). ((Opět má práce)) viz. poslední věta.

Tyto poslední dny se mi nic moc zajímavého nestalo, protože jsem moc nepřicházela s lidmi do styku. Ale často se mě ptali na to, jestli odevzdali vše co, měli odevzdat. Přišlo mi, že v tomhle ohledu nehodlali udělat nic špatně. Vše muselo být perfektní. Určitě za tím musel být hrozný strach.

Poslední dva dny byly celkem dřina. Místnost byla pořád plná a přestávka byla luxus, který si většina brigádníků a všichni učitelé nemohli dovolit. Upřímně já jsem to nedokázala a často jsem odpadávala, částečně i kvůli hlavě... Když jsem delší dobu ve stresu tak mě strašně rozbolí hlava a bohužel zabírá jenom chvilka spánku. Asi třikrát jsem si odběhla se na pár minut prospat. Poté už bolest ustoupila a pracovala jsem normálně dál.

Ke konci druhého dne jsme jenom poskládali složky posledních co přišli a zaevidovali je. Byl z toho jeden velký šanon co se nedal zavřít.

Měla jsem z těch dvou dní dobrý pocit, protože jsme za sebou nechali pořádný kus práce.

Celá praxe byla úžasná zkušenost. Ráda na ni budu vzpomínat i když to není úplně můj obor. Jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet a jsem vděčná, že mi to má škola poskytla.