Školní soutěž O Satalické princezně

Pro zobrazení celého textu prosím rozklikněte.

Do tiché tmy se rozezněla krásná ptačí píseň. Po dlouhé noci nastal opět den. Postupně se k ranní písničce začaly přidávat další a další hlasy. Nakonec se rozezpíval celý svět. Ještě se přidává poslední zpěvák... To byl ale falešný tón.

Tento příběh začal v pondělí 17. června uzavirkou mostu v ulici Vinořská ve Vinoři v Praze. Jezdili jsme se školou autobusem přes stavbu na naše školní pozemky. S klukama jsme vždycky přes okénko autobusu pozorovali stavbu, jak pokračuje. Po nějaké době jsme zjistili, že všechny bagry, jeřáby a auta stojí, nic nedělají, ale je tam hodně lidí. Zjistili jsme, že to jsou archeologové.

Bylo - nebylo.Tento příběh se stal na jednom hradě v Satalicích. V roce 864 zde žila krásná princezna jménem Kateřina. Milovala procházky po tajuplné satalické zahradě.

Jednoho překrásného dne se rozhodl princ Jindřich z Květinového království, že se půjde podívat na pohřebiště, kde je pohřbena princezna Adéla. Adéla byla nádherná žena, měla kudrnaté vlasy, které měly hnědou barvu. Také často nosívala šaty utkané ze zelenobílé látky a na nich přišpendlené papírové růžičky.

Žila jednou jedna princezna, která se jmenovala Veronika, a ta byla moc hezká. Měla dlouhé rovné vlasy, které vypadaly, jako by byly vyrobeny z ryzího zlata. Na jejím obličeji nebyla ani jedna drobná jizvička nebo nedokonalost, byl čistý jako čerstvě napadený sníh, a ten ještě zdobily dvě světlehnědé oči.