A… co? proč se nic neděje? Čekal jsem víc.. hluku? Počkat  já  už chápu co se děje.. Je to TVOJE chyba čtenáři. Nečekal jsem TEBE tady, to co jsem teď očekával bylo tucet vojáků, ale to co se stalo je, že vy  jste z budoucnosti, takže to změnilo všechno. Jak konec skončí a začátek začne.Počkat musim ti to líp vysvětlit, protože všechno musí znít šíleně teďka. Vojáci měli jsme jít kvůli spiknutí proti králi.V tomhle světě je 7 králů a královna  pro 7 částí světa, mezi králi a královnou vždycky bylo soupeření mezi sebou a vždycky jeden chtěl část krajiny druhého.Kvůli tomu bylo vždycky očekávano aby vojáci vtrhli někam. Ale tenhle čas je jiný, tohle nebylo spiknutí mezi jednim  vládce a druhým, tohle.. Tohle je 5 proti jednomu. Já žiju na tom místě které bylo pojmenováno to nejhorší město kde žít, hlavně kvůli tomu jak náš král  dbá o tuhle krajinu, hlavní důvod proč  půlka jeho lidí vůbec žije jsou tajní informanti z jiných krajin, to je taky proč jsem čekal vojáky, už ale vim co budu dělat.Pojedu do jiný krajiny za jedinou královnou která ukončí tohle. Mám jeden kontakt který potkám co nejdřív co můžu, plán půjde takhle: pojedu kočárem za mým kontaktem, což zní nemožně, ale od svého informátora jsem zjistil, že král má dítě které je stejně staré jako já a vypadá podobně takže lhaní bude lehký. No a pak, pak vytvořím lepší plán s mým kontaktem. Tak jdu, vím kam mám jít takže jenom řeknu mámě ,, Mami jdu ven! budu pozdě doma¨ šel jsem z pokoje ven. Často chodím ven, takže to pro mojí mámu nebylo divné, že budu dlouho pryč a i kdyby jsem byl dva dny pryč, nemohla nic udělat, protože mě strážci mohli vzít pryč protože jsem něco udělal špatně. No,tak jdem? Cesta trvala jenom hodinu a furt tam a tam dávno čekal sluha vedle kočáru, narovnal jsem se a s konfidenční jsem řekl ,,No? otevřete mi ty dvířka nebo ne?!” ten týpek tam jen stál jako kdyby zapomněl, že vůbec pracuje ale než mi dveře otevřel zeptal se mě,,kontrolní otázka,kdo jste a proč tu jste? než jsem něco řekl, promýšlel jsem svoji odpověď, než jsem se rozhodl, že prostě odpovím co nejvíc jako spratek. čím víc jako spratek, tim líp.,,Coby to bys měl vědět” no.. To zní dost pravdivě? ,,Omlouvám se tohle je protokol” vážně? To bylo lehčí než jsem si myslel, jo a kočár je vždycky připraven pro výpravy někam dál a informace o králích a dětech jsou přísně zakázány, takže i kdyby si myslel, že já nejsem Colby, nemůže nic říct protože pak by 1. zneuctil by Colbyho kdyby to vážně byl on a za 2. kdyby měl pravdu a zatknul mě, můj spolupracující by věděl jak vypadá a udělal by lepší pokus který by nerozpoznal. Hned jak jsem byl uvnitř byl jsem překvapen bizonem s dětskou verzí vína, rychle odešel když jsem dojedl.Jedinou větu za celou dobu kterou řekl, byla: ,,Kam mám jet pane?’’ aby to neznělo divně tak jsem mu odpověděl, že chci aby mě odvedl do nějaké vesnice která byla nejblíž do Chaushengu, což je hlavní město další krajiny, aby nebylo divný, že znám jména vesnic když se učím důležitější věci než tohle. Až budu na tom  místě konečně potkám svůj  kontakt. Jo a jestli vážně potřebujete vědět jak se jmenuje kam jedu, je to Chanden.Cesta byla dlouhá, ale připadalo mi to, že to bylo jen pár minut, ,,Jsme tu pane’’ tak jdem na to. Vystoupil jsem a hned vidím někoho, kdo byl napůl nadšený a napůl znepokojený,bylo jasné,že to byl on! Ihned jak jsi mě všiml tak se pustil se do konverzace ,,Ahh, jak se máš Drakosi?Nebo by jsem měl říct Matthew?’’ to je Twosar (čte se jako tůsar) znám ho od tajných dopisů mezi informanty jako Karani a on mě jako Drakos.Oba jsme populární tajné identity mezi informanty a to jak jsem ho našel,  ,, Potřebuji tvojí pomoc Twosare’’ pousmál se a rychle odpověděl ,, Proč by jsi tu vůbec byl? Na šálek kávy? Nemyslim si’’ než jsem něco k tomu mohl říct řekl mi, že mám za ním jít, k čemuž jsem neměl odpověď a jenom jsem poslechl. Došli jsme k budově která nebyla v nejlepším stavu. když jsme vešli dovnitř nebylo to tak prázdný jak jsem očekával, byla tam jedna holka která popíjela kávu ale.. Nebyla odsud. ,,Já vím co si teďka asi myslíš.’’ Hm? Asi je na to zvyklá? ,, Dobrá? Ale třetí člověk nebyl část plánu Twosare’’ Twosar si oddechl a pak řekl ,,Bude hodně důležitá část našeho plánu si myslim, jo a jmenuje se Akira’’ Akira se na mě koukla a odsekla ,,vypadá to, že jsem ta jediná která tohle nebere vážně’’ Twosar se na ní podíval jako kdyby se snažil jí říct ,,Přestaň! O tomhle jsme si povídali!” ale rychle se uklidnil, tak jsem si sedl na židli a zeptal jsem se jak se sem dostala, protože nevypadá, že je odtud ,, Zajímalo mě jak dlouho ti to bude trvat než se na to  zeptáš” odpověděla rychle a dodala k tomu aby otázku nevynechala. ,,Ty víš co je Ankiruv incident? No jasně že jo, kdo to nezná?” Ankiruv incident byla věc kde někdo byl kamarád s děckem krále a udělalo se z toho velký hokus pokus. No teda, byl z toho velký problém, že nemůžou se kamarádit i když se k tomu nic nikdy neřeklo.Odpověděl jsem jí ano, Akira se pousmála a řekla ,,Jasně, že jo. Chtěla jsem říct, že já jsem toho byla součástí, cestou když jsem utíkala jsem potkala Twosara” aha, tak to je jak se poznali. Vážně to zní hustě když to slyším od někoho jako Akira. Twosar už se nudil tak  vplul do konverzace ,, Tak co milenci jdem pracovat nebo si furt budeme povídat? Potřebujeme se přípravit na tohle nemáme čas” hned jak dokončil větu, všiml jsem si Akiry která bylo červená jako rajče ale nic k tomu nedodala. Já jsem se jen zasmál a šel jsem za Twosarem, po asi tak 4 hodinách jsme něco malého měli, ale nám všem kručelo v břiše tak nám Twosar oznámil, že nám všem udělá nudle. ,, Zatímco budu dělat jídlo Akira připraví stůl a pití a Matthew zamete kolem stolu” Akira hned šla dělat  to na čem se sTwosarem domluvil a já rychle s  ním. Po 10 minutách bylo jídlo na stole, pití a zameteno.Měl jsem takový hlad, že jsem si ani nevšiml jak rychle jsem byl u stolu, hned jak si toho všiml lehce vykřikl ,,Počkej! To tě rodiče nenaučili trochu slušnosti?” ,,Ale co je to moje chyba?!” Jsem svižně odpověďel. Až jsme si všichni sedli ke stolu popřáli jsme si dobrou chuť a jídlo bylo pryč než by jsi řekl švec! Akira dobrovolně umyla nádobí a Twosar se na mě kouknul, “Za týden půjde náš plán do akce, protože potřebujeme připravit jídlo, pit, náplasti a různé věci pokud plán nevyjde “  “Takže musíme dostat provaz? Ale co naplasti? Ta zeď má ostnatý drát úplně nahoře a to se nedá ignorovat,,  Twosar přemýšlel  chvilku nad jeho slovy a potom odpověděl  “Musíme si taky dávat pozor na podvodníky.. někdo mezi náma nebo někdo koho najdem v budoucnosti,, To.. je dobrý nápad, ale špatná myšlenka. Po pár hodinách jsme všichni šli do postele, ale Twosarova slova mě furt trochu štvala. Po 20 minutách jsem usnul. Další den přišel a překvapivě jsem nebyl unaven a hned jsem se ze spacáku dostal pryč, jako kdyby jsme rovnou šli na výpravu, ne za týden jak je plánováno. Bylo mi trochu divný, že se Twosar vzbudil a odešel když bylo jenom sedm hodin, ale vždycky byl ranní ptáče, nechal na stole papír s věcma který musíme připravit sebou. Twosar vypadal, že tohle rychle chtěl mít za sebou a myslim si, že i Akira, možná plán začne dřív než za týden. Když jsem se kouknul na list všimnul jsem si,že jedinou věc kterou potřebujeme je provaz, náplasti a obvaz. Já neznám tohle místo moc, ale vim když vezmu provaz z desertovaných domů a zavážu je tak mám provaz, no a tak jsem udělal. Šel jsem do opuštěného domu a našel jsem tři prostěradla překvapivě v perfektním stavu, uvázal jsem je všechny a šel k dalšímu domu než jsem měl dost dlouhý provaz, přišel jsem zpátky do domu a byl jsem přivítán snídaní, vajíčka se slaninou a chlebem, vonělo to takže jsem poděkoval Akiře a sedl jsem si k jídlu. Akira odfoukla a řekla “Ty jenom děkuješ když máš jídlo! Jsem nevěděla, že je tu větší žrout než Twosar,, zasmál jsem se a dojedl. Twosar si přisedl a přidal se k jídlu. Akira už měla jídlo takže se docela nudila,šla se kouknout na seznam úkolů a překvapeně jsem řekla ,,Wow už chápu proč ty a Matthew jste tak otrávení v 9 ráno, udělali jste půlku věcí ze seznamu! Zbytek už udělám já, VY si jděte odpočinout!,, Twosar si šel lehnout do spacáku a já umyl nádobí a pak taky pomalu nasoukal do spacáku. Akira přišla zpátky úplně vyřízená. “Nevěděla jsem, že pár náplastí a obvaz by bylo tak těžký sehnat, nedělám oběd!,, nevnímal jsem Akiru, tak mi kopla do spacáku a řekla “Udělej oběd! Já nic nebudu dělat” zvedl jsem se a rozhodl jsem se, že udělám chleba s čajem a zavolal jsem všechny ke stolu. Akira se zvedla a šla ke stolu “Ach ten čajíček voní” Twosar se zvedl a přisedl si ke stolu. Akira to snědla rychle takže jsem jí přidal a po chvíli si šla lehnout, taky jsem byl trochu unavený a když si toho Twosar všiml tak řekl “Já to udělám Matthew nestarej se o nás

 jako o své prarodiče stejně  chci s něčím pomoci” Akira se ani trochu nezajímala o konverzaci ale vnímala každé slovo. Twosar než jsem šel do spacáku mi řekl dost potichu aby to Akira neslyšela “Já vím, že se bojíš toho jestli můžeš věřit Akiře, ale vážně můžeš, věř mi.” Akita zrudla z toho jak trapný jí to přišlo, ale nemohla nic říct. Šel jsem si lehnout a nic jsem neřekl. Už bylo 6 večer a všichni byli ve spacáku, protože byli unavení jak připravovali  věci které měly být hotové za celý týden. Každý kromě Akiry už spal, protože Akiru něco štvalo. Byla unavená, ale nemohla usnout kvůli tomu co řekl Twosar, byla to ta myšlenka která neodejde dokud nenajdeš odpověď. “Proč to řekl Twosar? Vážně mi můžou věřit? To je, ale dobrý” usmála se a zvedla se aby se napila vody. Doufala, že voda jí osvěži a pak možná pomůže usnout. Už bylo 8 a každý furt spal, Akira se rozhodla, že si bude číst a kreslit dokud neusne.

———————————

TWOSAR

Sám nemůžu spát a hlavně je to kvůli Akiře, zvuky  mě tak štvou. Matthew spí jako tvrdý, takže ho nic nikdy netrápí,někdy mu závidím. Taky mi přijde vtipný jak si Matthew ničeho nevšimne dokud to není jasné, neznamená to, že se o lidi nezajímá, ale prostě si toho nevšimne, po dlouhých 10 minutách jsem konečně usnul. Příští den jsem se vzbudil a všimnul jsem si jak je Matthew  nervózní “Matte já vím, že seš nervózní překonat zeď ale nečekal jsem, že se budeš tak moc bát” normálně by se tomu smál ale teďka to bylo jinak, ani kousek se jeho obličej se nezměnil. Zeptal jsem se co se děje a Matt jenom řekl 3 slova a měl stejný obličej “Akira.. tu neni” hned jsem se zeptal jestli se kouká všude “ANO! Už jsem 3 hodiny vzhůru” “a.. co třeba nějaký schovávací místa mimo vesnice? Možná šla na vzduch někam daleko” Matthew, ale čekal na lepší odpověď takže naštvaným tónem řekl “Jít na vzduch tři hodiny?” To si nemyslim!” Přemýšlel jsem a pak jsem řekl “ Já Akiru znám, asi byla netrpělivá a šla napřed” v realitě by to nikdy neudělala, ale co jsem měl říct, chtěl jsem aby se Matthew uklidnil a chtěl jsem se koukat kolem sebe. Neznám ji víc jak měsíc a taky nevím moc o její minulosti, ale vim všechno aby byla tady s náma. Matthew se zvedl ale furt trochu nejistý protože asi sám věděl, že možná neříkám pravdu ale co jiného mohl dělat? Připravil jsem dva obrovský batohy a dal jsem jeden Mattovi aby si připravil své věci. Byl to velký batoh, dost velký, že bys do toho mohl dát 40 kopii knížky Hraničářova učně a ještě měl místo! Zjistili jsme  že cesta bude trvat čtyry hodiny, zabalili jsme,provaz,oblečení, zápisník s tužkou,obvazy a jiné věci. Měli jsme koně aby jsme batohy nemuseli nosit, koně byli vycvičené takže čtyry hodiny bez odpočinku dají lehce. Věci který jsme do báglu nenarvali dali jsme do malých brašen které visely na koni. Nebyla to nejvíc zábavná cesta a taky nebezpečná, protože vycvičení strážci se schovávali mezi lesními keři, byl jsem připraven na boj i když jsem neslyšel kroky. Nějaký strážníci byly vycvičeni chodit stejným krokem jako ostatní. Matt byl taky připraven, měl dva lovecký nože daleko od koně aby kdyby kůň udělal prudký pohyb tak by mu neublížil. Nože měli obvaz, protože byli opotřebované. Jeden nůž měl ostrý hrot na bodání a víc tupý na stranách, delší víc na rány z kterých buď zemřeš z vykrvácení nebo budeš mít trvalé jizvy. Druhá zbraň byla taky uštíplá jak byla starší. Řetěz spojoval dvě dýky na delší rozsah, s řetězem je to smrtelnější, ale hůře ovladatelné a trvá dýl na zvyknutí. Řetěz si mohl odepnout z dýky a využít jako obouruční zbraň. Řetěz se ale dá odepnout jenom z starší dýky aby si mohl furt hodit zbraň do dálky a zaručit vrácení zbraně pouhým zatažením za řetěz. Já jsem měl luk, Nebyl to obyčejný luk kvůli mým modifikacích. Měl dřevěný kus, na kterém může šíp odpočívat, když není v bitvě. Předtím držákem bylo tlačítko které zpevňuje tětivu a uvolňuje tětivu, pod větším tlačítkem bylo menší které zamkne to první, aby při boji si omylem neuvolnil nebo zpevnil tětivu. Na levý straně je malá deska která pomáhá střílet s větší přesností.

Desku si ale mohl odendat a dát na druhou stranu podle toho jestli jsi levák nebo pravák. Matt měl hnědého koně s černými fleky a já jsem měl úplně černého koně. Po asi jedné hodině na koni se koukali kolem sebe místo toho aby šli rovně. Keř  furt šustil i když nebyl vítr. Naznačil jsem Mattovi pokyn zastavit, hned jak koně zastavili magicky keř nešustí. Napnul jsem tětivu a Matt si toho všiml aby mohl vyblokovat útok. Měl jsem napnutý luk na nepřítele a zakřičel “Udělal si chybu neútočit na mě” střelil jsem ho do nohy aby spadl na zem. Oba jsme sesedli z koní a k útočníku. Matt ho vzal za tričko a křičel na něj vyhrožujícím hlasem “Jak se jmenuješ?” Strážník vystrašeným tónem vykoktal “Will Abheldarm pane!” ukázal jsem na Matthewa aby přestal a zeptal jsem se “Dej nám pergamen s vaší běžnou pěší trasou a MOŽNÁ tě vypustíme,, zdůraznil jsem slovo možná takže by se příliš bál, aby na nás vytáhl nějaký trik. ,,A-ano pane! Mám to u sebe a i další uniformu! Jen mě nechte žít..” šel jsem za keř a převlékl jsem se do uniformy a vzal pergamen do ruky. ,, Změna  plánu Matte, připadám si, že tohle je lepší, řeknu ti to cestou” otočil jsem se všiml jsem si, že muž byl pryč ,,Oh” řekl jsem, ,,dávej si příště větší pozor. Utekl od nás” oba jsme šli zpátky na koně a po další hodině jsem konečně jsem začal znovu mluvit o tématu, protože jsme potřebovali projít nový plán. ,,No” odkašlal jsem si a dokončil jsem větu ,,Chci aby ses choval jako prostý občan a převedl tě přes hranice, abyste  nás postavili před soud. Budeš ale muset chodit těch posledních 20 minut aby nás ne podezřívali. Využijeme tvého koně na batohy” zbytek cesty jsme  nemluvili, taky cesta nebyla tak dlouhá jak mi připadala. Když jsme se dostali ke zdi tak jsem byl velice překvapen. Bylo to větší než jsem čekal, byla to asi 100 metrová zeď která měla strážce dva metry od sebe, pošeptal jsem Matteovi “máme štěstí, že jsme šli s tímhle plánem.” Koukl jsem se nahoru a všiml jsem si stínové postavy ve tvaru... Akiry? Stejně vysoká, stejné vlasy.. to byla ona, nic jsem neřekl Mattovi aby nešílel. Než jsem si toho všiml tak Matt do mě šťouchal protože jsme se přibližovali k obrovským dveřím tak 4 metry vysoké kterými jsme měli projít. Měli jsme velký štěstí, že jsme dobrý důvod pro překročení hranic. Matt měl hlavu dole aby  se mu nedalo vidět do obličeje. Strážně se svižně zeptal “Jméno strážce a důvod překročení” věděl jsem co říct slovo od slova, bylo to lehčí než porazit Matta když řekne, že je lepší bojovník než já, “Will Abheldarm s Gilanem Tvurčíkem, důvod překročení je změna věznice” strážce hned nás pustil. Byli jsme tak sto kroků od brány když Matt začal umírat smíchy “Gilan Tvurčík? Ty miluješ tu knížku až moc!” Zasmál jsem se s Mattem, bylo to moje oblíbená knížka, takže bylo jasný, že NĚCO řeknu. “Dobrá, půjdeme ještě dál a pak uděláme camp a převlékneme se do čistého oblečení, hádám že nechceš být v.. tomhle” Matthew měl na sobě hrozné oblečení. Po chvíli jsme byli dost daleko od ostatních aby jsme na sebe někoho upozornili, takže jsem udělal stan zatímco Matt šel dál aby si nandal něco čistšího. Měl jsem extra čas tak jsem šel hledat pitnou vodu na vaření, pití atd. Netrvalo dlouho než jsem našel čistou vodu Bylo to překrásný jezírko do kterého by si mohl koukat hodiny a nenudit se, hned jak jsem našel vodu dal jsem si trochu do flašky a odešel. Bohužel jsem si zapomněl vzít mapu sebou, takže  když jsem přišel zpátky ke kampu Matt držel mapu a ukázal jsem na místo. Byla jsem docela vyřízený ale Matt asi taky byl, tak jsem šel zpátky k jezírku a vysprchoval jsem se, měl jsem první hlídku aby jsem zkontroloval jestli pergamen s trasou byl správně. Všiml jsem si, že všechno bylo v pohodě v prvním poločase tak jsem předal hlídku Mattovi,nemohl jsem usnout tak jsem vyšel ze stanu a udělal jsem jídlo,aby jsme mohli udělat dobrou hlídku, tak Matt musel jít pět minut od stanu aby mohl zkontrolovat jestli jsme v bezpečí, takže jsem mohl udělat malý oheň. Zapakovali jsme si dehydratovanou omáčku takže nic tak dobrého, ale co můžu dělat? Nemohli jsme si sebou vzít mouku na palačinky. Matt přišel zpátky a než jsem cokoliv mohl říct Matt mi přikývl, že všechno je pod kontrolou. Podal mi svojí cestovní misku a začali jsme jíst, Matt hltal to jídlo, že víc dával do pusy než dýchal, sám jsem ho musel zastavit než to všechno vykuckal. “Jsem nevěděl, že to bude tak dobrý! Vážně umíš vařit Twosare” řekl Matthew s plnou pusou “no jasně, že ti to bude chutnat neměl si nic pár hodin, všechno by ti chutnalo dobře”  Matt na mě kouká jako kdyby viděl knížku “Hraničářův učeň” nad ohněm.. teda takhle by jsem já reagoval takže v jeho smyslu.. jako kdyby jsem hodil výborný steak na zem pro zvířata. “Ty si myslíš, že mě to teďka zajímá? Jídlo mě zajímá než ty hrozný hadry který jsem měl! Bylo to jako mučení” zasmál jsem se. Dohodli jsme se že noční hlídku bude mít Matt druhý aby se víc vyspal, zbytek dne jsem učil Matta jak dělat dobrou hlídku a jak se skrývat aby si nikdo ho nevšiml. Kemp jsme společně líp schovali ,aby ostatní si toho z dálky nevšimli. K večeři jsme měli zbytek oběda a uhasili jsme oheň. Šel jsem na hlídku. Matt se uvelebil a usnul do minuty. Vylezl jsem strom pro lepší vzhled a všiml jsem si jak se trasa změnila. Kromě toho, všechno bylo v pohodě. Byli jsme daleko od brány takže jen každých dvacet minut jsem slyšel kroky. Byla to tichá noc, nebylo nic co by nás ohrozilo. Těch pár hodin mi připadalo jako pár minut a než jsem si toho všiml, měl jsem předat hlídku. Vzbudil jsem Matta a šel jsem spát, usnul jsem velice rychle a myslel jsem že budu mít dlouhý spánek…. Než mě Matt vzbudil. “Co se děje?!” Řekl jsem Mattovi. Vypadal jako kdyby nebylo dost času na vysvětlení tak jsem hned vyskočil, všiml jsem si jak balil tak jsem se přidal. Balil jsem do batohu nejdůležitější věci. Co jsme balili Matt řekl “něco je špatně” a  dál vysvětlil “ví o nás” na chvilku jsem přestal v šoku ale pak jsem dál balil. Matt věděl, že chci vědět co nejvíc tak dál mluvil “Půl hodiny šli stejnou cestou a pak místo toho aby koukali kolem, koukali mým směrem celou dobu!” Oddechnul jsem si než jsem začal větu “Takže to vypadá, že neví kde jsme přímo, máme pár minut” oba dva jsme zabalili nejdůležitější věci. Potichu jsme doběhli k místě kde jsme nechali koně. Naštěstí byli v pořádku, už bylo jasný kde jsme a nebude dlouho než nás najdou, Matt to věděl tak se ani nesnažil schovávat své stopy. Nebylo ani 5 minut a někdo už byl za námi. On proti nám nebyl nic, ale oba dva jsme věděli, že příjde víc lidí tak jsme se snažili ho stratit mezi davem.., teda to by jsme udělali kdyby tady jsme znali tohle místo, ani kdyby jsme našli vesnici tak by nám nikdo nepomohl protože nás neznal. Oba jsme se snažili dostat pryč od lidí který se víc a víc přibližovali. Bylo to ale k ničemu, koně zastavili u útesu. Dav strážců se rozdělili na dvě strany aby udělali místo pro někoho důležitého, protože lidi měli jiné reakce na něj, nebo ni? Když promluvila, bylo jasný kdo to byl. “Ztichnout!” Vykřikla.. Akira. Matt byl v takovém šoku že těžce mohl něco říct, než jsem mohl cokoliv říct Akira mi v tom zabránila. “Je škoda, že nemáme takový ten.. dramatický moment že Twosare? Je ale dobré, že si nic svému kamarádovi  neřekl, aspoň si užiju tenhle moment. Hele vážně mě zajímá, proč si věřil někomu koho znáš pouhý měsíc v tomhle místě kde ani nemůžeš věřit králi? Seš ubožák Twosare. Byl si tak blbej, že jsem si myslela že prostě neumíš lhát a víš. Posloucháš tohle Matthewe? Ani nepomyslel jestli by tě  tohle zajímalo! Jak ti tohle připadá? Neni to nejlepší pocit, že?” Matt byl v šoku, ale stejně chtěl něco říct “Akiro hele.. poslouchej m-“ “NE! Ty! Ty.. ty poslouchej mě..” Akira spadla na zem a do sekundy lidi byli všude kolem ní. Chtěl jsem využít  moment aby jsem utekl, ale Matt běžel k ní. Myslel jsem, že se strážci otočí k nám a zaútočí, ale vypadalo to jako kdyby na nás úplně zapomněli. A né že jí pomáhali, že by se báli o ní.. ale jako kdyby museli? Jako kdyby někdo větší, horší a dokonce i silnější byl za tímhle celým?