Holka jménem Iris si hrála na 

zahradě blízko svého domu a omylem kopla míč do lesa, zakřičela na mámu:,, Mami můžu jít pro míč do lesa?,,

  Máma řekla:,, Jo opatruj se,,. Tak se vydala do lesa. Najednou zahlédla míč vedle míče viděla…, nevěřila svým očím, zůstala s hrůzou stát, bála se pohnout, ale zvědavost ji přemohla. Vedle míče ležel vlk, který byl zraněný bála se ho, ale zároveň mu chtěla pomoct. Pomaličku se k němu přibližovala a najednou uviděla hada. Vzpomněla si,že viděla stejného v televizi, že utekl ze zoo a je silně jedovatý. Měl půl metru celkem malý, ale i tak se ho bála víc než toho vlka. Had se ke mně přibližoval a přibližoval třásla jsem se hrůzou a čekala co se stane a vlk náhle zakousl hada a odhodil ho pryč i přesto, že byl sám zraněný. V ten moment si Iris řekla, že buď se se mnou chce skamarádit a nebo to udělal pro svou ochranu.Tak si v duchu říkám risk je zisk buď zemřu, nebo budu mít vlka kámoše. Začínám se k němu přibližovat, cítím jeho dech na rukách. Moje srdce buší jako o život. Takhle vystrašená jsem ještě nebyla. Opatrně se pokusím vlka pohladit, vlk se lekne a skočí dozadu. Lekla jsem se tak moc, že jsem spadla na hlavu. Strašně mě to bolí, nemůžu vstát, ztrácím vědomí, vlk si vedle mě lehá a olizuje mi ránu, aby se ujistil, že jsem v pořádku. Jakmile jsem se probrala, vlk utekl a já se snažila vstát, ale hlava mě bolí tak moc, že se tam chvíli rozhodnu zůstat. Z chvíle byli minuty z minut byli hodiny a já se jen dívala jak se mění obloha.Když se mi udělá trochu lépe, pokusím se vstát. Vidím vlka jak leží a spí vedle mě. Pokouším se vstát, zjistím, že to fakt nedám, najednou mi vlk pomáhá, mohu se o něj opřít a pomalu vstávám. Zjišťuji, že uplynuly dva dny a, že moje máma se určitě musí bát. Poté jsem se rozběhla domů a při cestě domů jsem přemýšlela nad tím vlkem, proč mi pomáhal a čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem se tam chtěla zase chtěla vrátit. Nejdříve se ale musím vrátit domů. Doma najdu vyděšenou maminku, sousedy a polici, kteří mě hledali. Maminka když mě uvidí hned mě začne objímat a brečí radostí. A já konečně cítím teplo domova po dvou dnech. Další den vlk navštívil Iris a Iris si i řekla, že mu dá maso a takhle, každý týden mu dávala maso a on vždycky přišel a čekal až přijde. Dá mu najíst a takhle jsme to dělal pár měsíců až potom přišel vlk přímo ke dveřím a nechá se pohladit a den na to přijde i se svojí rodinou. S úžasem je pozoruji, dám všem maso, ale bohužel jsem je už nikdy neviděla přijít. Jenom jednou, když jsme se stěhovali, jsem je v dálce zahlédla. Tak končí mé neuvěřitelné setkání s vlky.