Šel jsem spát, ale něco mě vzbudilo. Nevěděl jsem, co to je, a tak jsem se koukl na hodiny a viděl jsem, že je půlnoc. Bylo ticho, ale slyšel jsem takové strašidelné vrčení. Myslel jsem, že to je slyšet z vedlejšího pokoje, kde spí můj bratr Viktor. Tiše jsem se tam koukl. Uviděl jsem, že Viktor spí a do toho silně chrápe. Pak jsem poslouchal dál a vypadalo to, že jde z koupelny nějaký zvuk. Otevřel jsem dveře do koupelny, ale byla jenom puštěná voda, a tak jsem jí zavřel. Něco bylo slyšet, asi ze sklepa. Bylo to takové vrčení. Tak jsem si vzal bačkory a šel jsem se podívat do sklepa, a najednou se na schodech ozvala hrozná rána a do něčeho jsem narazil. Strašně jsem se lekl. Ale rozsvítil jsem a viděl jsem, že jsem jenom omylem kopl do kýble a smetáku. Ve sklepě byla zima a dost jsem se bál. Byly tam pavučiny a připomínalo mi to pentagramy. Něco se mi hýbalo u nohy, ale to byla naštěstí jenom myš. Říkal jsem si, že se mi ten zvuk jenom zdá. Chtěl jsem si dojít pro jídlo do kuchyně. Ale jak jsem se blížil ke dveřím, tak ty strašlivé zvuky zesílily. Bylo to strašné řvaní, ďábelský smích, vrčení motorové pily a někdo řval aaaagghhhrrrr. Hrozně jsem se bál. Vzal jsem si ze sklepa kladivo na obranu a otevřel jsem dveře. Tam jsem uviděl rodiče, jak se koukají na horor v televizi. To jsem si oddychl. Ale hrozně jim chrčely reproduktory a proto ty zvuky tak strašidelně zněly. Tak jsem jim zapojil uesbéčko a bylo to super. Pak jsem si k nim přisedl a koukal jsem s nimi na ten horor. Druhý den jsem vstal v deset hodin.

Alexandr Holubec, inspirováno hrou Brutal doom

Pokud se vám horor líbil, tak jsem rád, a pokud ne, i tak jsem rád.“