Dobrý den já jsem Max, vítejte u mého příběhu. Začneme první školním dnem. Já samozřejmě se netěším do školy, ale první den není tak špatný jako ty ostatní. Jdu svojí obvyklou cestou, a prozpěvuji si muziku, která mi buší do sluchátek. Pokud si myslíte, že tento den bude krásný a tak dále, tak se mýlíte.
Země se najednou začala strašně třást s takovou silou, až se otevřela trhlina do podzemí. Já se začal propadat. Padal jsem pár minut a bál jsem, že se na dně rozplácnu jako palačinka. K mému překvapení ale dole byla nějaká nulová gravitace, a když jsem (konečně!) dopadl, přistál jsem na nohy a byla tam nějaká brána do neznáma. Samozřejmě že by většina lidí prostě vešla, protože mají rádi dobrodružství, ale já takový typ nejsem. Ale aby tenhle příběh byl napínavější tak to udělám. Tak jsem prošel. Ta brána byl vstup do další a vyvinutější dimenze a všechny mobily, tablety atd. byly asi tak vzácné, jako u nás kus bezcenného plastu. Pak ke mně přišel robot. Na hrudi měl nápis: Majetek O.M.Y. Ale nebyl tak normální jako roboti v našem roce 2020, on měl emoce! Ale jakože fakt! Byl viditelně šťastný. Začal na mě mluvit: ”Prosím, nastupte si dovnitř”. Co si myslíte, že jsem udělal? Vůbec nic, prostě jsem si nastoupil. Co jste čekali vy dobrodruzi. Pár minut jsem dostával do hlavy (tím myslím, že neuměl řídit a strašně se třásla celá ta krabice, ve který mě vezl – asi jako když jedete off-road). Pak mě sesypal, a i když jsem pořád nic neviděl, slyším někoho říct: ”Díky Alberte, už se můžeš připojit do nabíječky”. Byl to lidský mužský hlas (takže to zjevně nebyla vzpoura robotů proti lidem). “Vítám tě Maxi”, pokračoval neznámý, “teď se nelekni, vážně by se nám nehodilo, kdybys dostal náhlý infarkt”, řekl muž. Po jeho slovech mě chytl další robot. Odnesl mě do vedlejší místnosti s velkým blikajícím přístrojem, který dělal divný, ale přesto zajímavý zvuk. Svítil fialově a vypouštěl zlověstnou páru. Měl čtyři trubice, které vypadaly asi jako vysavače bez násadky. Robot mě připevnil do přístroje, a ten začal vrnět. Nešlo mi z toho vylézt. Najednou se ozval ten stejný hlas a robot odešel. “Tato mašinka vysává černou energii” řekl ten tajemný hlas. “To jste si mě musel splést s někým jiným!”, řekl jsem a on jen nedůvěřivě odpověděl “Aha...”. Pak přístroj uvolnil své trubice a já mohl slézt. “Můžete mi říct, kdo jste a kde jsem?” ptal jsem se rozzlobeně. “Přicestoval jsi časem do města Yourk a já jsem jeden z O.M.Y, Ochránců Města Yourk. Jsme strážci s magickými dovednostmi, potřebujeme černou energii, abychom mohli mít více dovedností”. KONECKONECKONECKONECKONECKONECKONECKONECKONECKON