Dominik
Školní chata
Minulé úterý jsem jel na první a zároveň poslední výjezd na chatu s touhle třídou. Jeli jsme z Prahy Ládví
metrem až do Zličína odkud jsme jeli do Berouna a odtamtud jsme jeli do Podkozí. Cestou tam bylo
velmi horko, čemuž nepomohl fakt že jsem na sobě měl mikinu. Z Podkozí jsme šli pěšky po slunci
cestou v polích asi kilometr než jsme dorazili na chatu. Když jsme přišli rychle jsme zjistili že nemáme
klíče. Naštěstí Olga a Michal zjistili že se jedno okno dá otevřít zvenku což jim dovolilo jít dovnitř a otevřít
další okna, kterými jsme pak museli chodit po zbytek většiny dne dovnitř. Poté co jsme se najedli a
vydechly z cesty tam nám Olga řekla, že jdeme sbírat bez na syrup. Já vyčerpán z cesty tam jsem se
znepokojil jelikož mi pořád bylo strašné vedro, ale nakonec jsem stejně vyrazil. Bez jsme sbírali všude z
kopcovité krajiny okolo chaty. Já jsem počítal že pobyt na chatě bude spíše klidný a tak jsem nebyl
připraven na to lézt do kopců, tudíž pro mě bylo velkým (a zároveň nepříjemným) překvapením že
musím chodit do kopce což mě strašně přehltilo. Poté jsme šli k potoku a já jsem tu cestu sotva zvládl.
Naštěstí Olga pochopila můj status, a tak už mě nenutila sbírat bez dál. Já jsem tak měl asi hodinu na to
si odpočinout během které holky přinesly vody a tak jsem měl možnost doplnit tekutiny. Během této
přestávky jsem si povídal se spolužáky. Po této přestávce během které holky dosbíraly zbytek bezu jsem
musel jít zpátky nahou směrem do kopce. Tuto cestu jsem sotva absolvoval a byl jsem po ní mrtvý a
totálně bez energie. Naštěstí to nejnáročnější z celé chaty jsem měl za sebou a z celého dne zbývá už
jen odpočinek. Když už jsem byl na chatě zjistil jsem že z celého výletu za bezem jsem pravděpodobně
utrpěl úžeh, hlavně kvůli tomu že jsem asi půlku cesty strávil na sluníčku s mikinu. Poté jsem asi hodinu
odpočíval a nabíral síly. Během této doby Olga ze spolužáky šla na zmrzlinu a pití do místní hospody
Srub. Předtím než vyrazila se mě ale zeptala jestli nechci nějakou přinést a také mě poprosila abych zalil
stromky co jsou kousek od brány. Já jsem odpověděl že bych si dal sorbet. Chvíli před tím než se vrátily
jsem konečně měl sílu na to stromky zalít. Velmi příjemným zjištěním bylo že voda z hadice je velmi
chladná a tak jsem si namočil ruce abych si trochu ulevil od toho horka. Když se vrátily tak jsme jen
čekali na to než přijede Mirka a přinese jídlo, pití a klíče. Mirka chvíli na to přijela a mi jsme pomohli
vynést věci z auta, a kluci chvíli na to začali rozpalovat gril. Marinované maso které Mirka přinesla bylo
vynikající a užili jsme si ho s dobrým chlebem, omáčky a dalšími přílohy. Po dobrém jídle jsme si všichni
sedli u ohně a povídali si o našich zkušenostech se školou během které jsme si také užívali dobrého pití.
Tato debata trvala docela dlouho a byla velmi zajímavá a skončili jsme asi v 11 hodin. Poté co mi bylo
řečeno že se se mnou dobře povídá jsem si s Olgou a Mirkou povídal o psychologii v pokoji, kde jsme se
na spoustě věcech shodly a bylo to zajímavé téma jelikož mě psychologie zajímá. Pak už byl ale čas jít
spát. Přes noc jsem se moc nevyspal jelikož jsem si zapomněl polštář a také bylo v pokoji dusno.
Probudil jsem se asi v 7:30 a po chvíli polehávání jsem zjistil že už se všichni probouzejí a tak jsem šel
dolů kde Emma dělala kakao. Já jsem šel ven pomoct se snídaní. Snídaně proběhla v klidu ale já neměl
chuť k jídlu, pravděpodobně kvůli těm tropům. Poté se rozdělili práce a já dostal za práci zalévat stromky
asi 15 minut u každého stromku, u prvních dvou stromků jsem stál a pak mi došlo že by bylo efektivnější
nechat hadici zapnutou u stromku a jíd si sednout ke stolu. Chvíli jsem jen posedával ale později jsem
pomáhal s přípravou džusu. Pokaždé kdy uběhlo 15 minut jsem si šel opláchnout ruce studenou vodou a
přenést hadici k dalšímu stromku. Vzhledem k tomu že voda měla být zaplá u stromku čtvrt hodiny a
stromků bylo poměrně dost mi tato práce zabrala celé dopoledne a během volného času jsem pomáhal
ostatním s čím bylo potřeba. Následovně byl čas na oběd který byl celkem zmatečný a došlo ke konfliktu
s tím kolik kdo měl jídla, naštěstí se ale vše vyřešilo. Po obědě se rozdělili další práce a já jsem měl
pomoct Magdě uklízet přístroje plné ovocné dužniny po jejich použití. Pak už jsme ale s prací na tento
den skončili. A mi si sedli venku a povídali, chvíli na to ale začalo pršet a přišla bouřka a my se museli
přenést dovnitř. Myslím že jsme všichni byly z deště šťastní jelikož se konečně trochu zchladilo. Poté šla
Lenka s těmi co chtěli k potoku a zbytek zůstal na chatě. Já jsem osobně zůstal venku jelikož bylo
konečně chladno a já si chtěl odpočinout. Pak jsme všichni šli do Srubu na pití a zmrzlinu a cesta tam
bylo lehčí než když jsem šel z Podkozí na chatu což bylo nejspíš způsobeno jednak tím že bylo chladněji
ale zároveň jsem na zádech neměl těžkou krosnu. Cesta zpátky byla ale ještě jednoduší hlavně proto
protože se šlo hlavně z kopce. Po zbytek večera jsme už trávili čas společenskými aktivitami. A asi v 9
hodin pro mě přijel táta. Musím říct že i když jsem si to tehdy neuvědomoval tak teď když se na to dívám
zpátky mi došlo jak krásná zkušenost tohle bylo, Vůbec nelituji že jsem jí podstoupil a i když mě to stálo
hodně energie myslím že na to budu ještě dlouho vzpomínat.
- Recenze
Skupina
Vyhledávání článků