Halka Kohoutková
Jak nám je?
Halka Kohoutková je léčitelka a maminka našeho žáka ze Stopařů. Paní Kohoutková zjistila před druhým stupněm, že naše škola je v rozporu s její vizí úplné svobody a vlastního výběru žáka a snažila se převést celou třídu do systému komunitního, kde by její vize svobody byla více uplatněna a zústala tak zachována práce týmu školy, která se projevovala především v nadprůměrných vztazích mezi žáky. Někteří rodiče se rozhodli v naší škole zústat a dále jí důvěrovat a 3 rodiče odešli do nového systému. Třída na druhém stupni je moc fajn a prospívá tak jak má a doufáme, že i zbytku třídy v Komunitní škole v Kobylisích se vede dobře. Jsou to naši bývalí žáci a přejeme jim jen všechno dobré. Lidé spolu mohou nesouhlasit, jen je potřeba se respektovat a nesouhlasy vyjadřovat přiměřeně. Báseń zde necháváme. A je to neustále opakující se příběh, který jasně ukazuje, že druhý stupeň Heřmánek není pro každé dítě. A také ukazuje na to, že druhý stupeň Heřmánek je více formativní a rodičům s touhou po bezmezné svobodě prostě nevyhovuje. Rádi se dohodneme s kýmkoliv na jeho novém projektu, jen prosím si to pamatujte a nemějte strach o svých plánech nás informovat rozumným způsobem a ne za našimi zády. Jsme rádi, pokud jsme Vašim dětem byli k užitku. Rádi je i podpoříme - vybírají peníze na svůj provoz veřejnou sbírkou https://www.znesnaze21.cz/sbirka/sbirka-na-rozvoj-komunitni-skoly.
Všichni téměř bez výjimky jsme se honili.
Byla nám darovaná možnost zpomalení.
Neměli jsme čas.
Máme čas.
Věděli jsme, že takhle to dál už nejde.
Ano nejde. A máme změnu.
Nelíbilo se nám většinou naše státní vedení.
A většině se nelíbí ještě víc.
Stěžovali jsme si na ovzduší.
Máme svěží vzduch i ve městech.
Zamořovali jsme planetu.
A ona se nadechuje.
Nebyli jsme na sebe vždy laskaví.
A nyní si pomáháme a propojujeme se ve velkém.
Zdálo se nám, že máme málo nebo jsme chtěli ještě víc.
Nyní máme míň a zjišťujeme, že nám to stačí nebo že vyjdeme s málem.
Mávali jsme před sebou rozličnými možnostmi rozptýlení.
Nyní jsme v kontaktu se sebou, se svým nitrem, se svým vnitřním bohatstvím.
Strach, nejistotu jsme kompenzovali opřením se o vnější jistoty.
Nyní máme možnost podívat se mu do tváře a zeptat se:
"Co po mě chceš, co ode mě potřebuješ?" a zjistit, že největší sílu máme uvnitř.
Měli jsme Aktivity, zaměření na cíl a tah na branku.
A nyní máme možnost jen tak Být.
Pokud chvilku setrváte v "jen tak být", zastaví se čas a rozestoupí se prostor.
A nese vám dary. Dary v podobě inspirace, přijetí vás, přijetí s pochopením bez opravování, se vším tak jak právě jste, možná jde za ruku s úlevou, klidem, láskou ...
Dary, které vám nikdo nedal a přesto cítíte vděčnost jako nikdy.
Mě byl darován klid od počátku nové situace.
Konfrontovala jsem ho s kolem letícími informacemi a on se prohluboval. Kontrolovala si popírání a odpor a můj vnitřní klid se zase prohluboval.
Někdy ten vnitřní klid jen tak pozoruji a říkám si, kde se ta jeho hloubka bere.
V tom klidu je taková síla, kterou jsem jako "silná žena", která čelila různým peripetiím života neměla.
Je to síla klidu, přitakání a důvěry.
Důvěry, že to co se námi děje, je v pořádku.
Rozhlédněme se kolem, zda není někdo, koho můžeme povzbudit, podpořit, ujistit, že ho nenecháme ve štychu, donést nákup nebo rozdělit se o jídlo. Jsou takoví lidé mezi námi.
Síla propojených otevřených srdcí otevírá prostor pro dosud nepoznané možnosti.
Někdo jim říká zázraky.
Klid a mír v duši nám všem.
- Recenze
Skupina
Vyhledávání článků