Bylo, nebylo, u řeky Dunaje žily dva kmeny, jeden se jmenoval Ulegalci a druhý Oplatajci.

Kmeni Ulegalců vládl král jménem Ondřej, který byl velmi chamtivý a zlý, a ani jeho poddaní ho neměli rádi. Měl za ženu krásnou a hodnou královnu Kateřinu, která se ho snažila ze všech sil usměrňovat, ale moc se jí to nedařilo. Království vzkvétalo. Byla zde úrodná půda plná nejrůznějších plodin a na loukách se pásla velká stáda ovcí, koz, krav a koní. Ale to králi nestačilo.

Druhému kmeni Oplatajcům vládla královna jménem Anna. Její manžel, král Jindřich, zemřel nedávno na lovu. Byla hodná a laskavá a poddaní ji milovali, ale království se nacházelo k nehostinné horské krajině. Nic se tu nedalo pěstovat, jen v horách se pásla malá stáda ovcí. I přesto se královna snažila, aby se její lid měl dobře. V horách byl ukryt velký poklad králem Svatoplukem, dědečkem královny Anny, pro případ, že by ho někdy bylo potřeba. Bohužel, zatím se ho nepodařilo najít.

Král Ondřej se dozvěděl o pokladu a chtěl se ho zmocnit. Jednou se vydal k Oplatajcům na výzvědy převlečený za královského posla. Jelikož byla královna Anna velmi hodná, přijala ho pod svou střechu. Dala mu najíst krajíce chleba s naloženým masem a napít osvěžující studené vody a džbánku dobrého vína. I když se to králi moc nezamlouvalo (byl zvyklý na lepší stravu), vše snědl. Protože již bylo pozdě večer, nabídla mu královna i nocleh ve skromné komůrce hned vedle svého pokoje. Hrad byl sice veliký, ale topilo se jen v jednom křídle.

„ Hned ráno si s královnou promluvím, třeba zjistím o pokladu něco víc“ řekl si pro sebe král, lehl si oblečený do postele a usnul. Kolem půlnoci ho probudil divný zvuk.

„ Co to jen může být?“ pomyslel si. Vyšel z pokoje a přistoupil ke dveřím královnina pokoje. Byl velmi zvědavý a tak se podíval klíčovou dírkou. V pokoji svítila svíce na nočním stolku a vedle stála kolébka, ve které leželo děťátko. Okolo kolébky stály tři staré babičky celé v bílém, byly to sudičky.

První povídá: "Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velikých nebezpečenství."

Druhá říká: "Já mu dávám za ženu tu dcerušku, co se dnes narodila králi, který přebývá vedle v pokoji."

Poslední sudička přistoupila a povídá: "A já ti vkládám do kolébky tento peníz, abys byl nejen bohatý, ale i šťastný." Nato babičky svíci zhasly a zmizely.

Král zůstal, jako by mu nůž do prsou vrazili. Až do rána neusnul a přemítal, co s dítětem provede. Na poklad úplně zapomněl.

V hodovní síni čekal na královnu. Když dorazila i se synkem na snídani povídá: „ Královno Anno, vím, že to nemáš vůbec lehké a že jsi na vše sama. Dovol mi, abych Ti pomohl. Vezmu Tvého syna na zámek ke králi Ondřejovi a ten z něho vychová statného rytíře, ze kterého jednou bude dobrý a spravedlivý král Tvé země.“

Královna se nejprve zarazila, ale nakonec souhlasila. Se smutkem, ale velkou nadějí předala svého syna Viléma do rukou posla krále Ondřeje. Ten nasedl na koně a s Vilémem v košíku vyrazil směr své království. Král dorazil k Dunaji, který protékal oběma královstvími. Popadl košík a hodil ho i s dítětem do řeky.

„ A je to“ vykřikl „konečně jsem problém vyřešil.“  A vyrazil tryskem k zámku, kde na něj čekala královna Kateřina s dcerou Pavlínkou.

Mezi tím Vilém doplul do království krále Ondřeje. V podhradí žili kovář Matěj se svou ženou. Kovářka šla prát prádlo k řece a najednou si všimla košíku zaseknutého o větve stromu. Vylovila ho a kouká, z peřinek se na ní usmívá děťátko. Běžela s ním za kovářem a ten byl štěstím bez sebe. Dlouho si přáli děťátko a ono jim připlulo po řece. Dali mu jméno Plaváček.

Léta plynula a z malého Plaváčka vyrostl statný mladý muž. Jednou v létě jel okolo král Ondřej na hon. Chtěl se napít a chvíli si odpočinout. Všiml si ho a dal se s ním do řeči. Zjistil, že je to onen chlapec z hradu královny Anny, kterého osobně hodil do řeky, aby se utopil.  Králi se udělaly mžitky před očima a zbledl jako stěna. Jeho plán nevyšel. Hned se ale vzpamatoval a vymyslel plán nový. Pošle mládence na zámek s dopisem za královnou a ta vše vyřeší dle jeho příkazu.

V dopise stálo: "Tohoto mladíka, který Ti dopis přinesl, dej bez meškání popravit." Pak to psaní složil, zapečetil a přitlačil na něj svůj prsten.

Plaváček ho vzal a vyrazil na hrad. Bylo horko. Mladík byl velmi unavený a tak si ve stínu u řeky lehl na chvíli do trávy, ale přemohl ho spánek a usnul. Najednou se zjevila stařenka (byla to jedna ze sudiček) a vyměnila mu psaní za jiné. V něm stálo: „Mladíka, který tento dopis přinese, dej bez meškání s naší dcerou Pavlínkou ihned oddat." Poté zmizela a Plaváček se probudil. Rychle vstal a rozběhl se na zámek.

Když dorazil, předal dopis královně Kateřině. Ta na něj nejdříve nevěřícně koukala, ale potom se jen pousmála a dle přání krále dala vystrojit Plaváčkovi a Pavlínce svatbu.

Za tři dny dorazil na hrad i král Ondřej. Nejdříve se na královnu rozzlobil, ale když zjistil, že s tím již nic nenadělá, dal si zavolat zetě a povídá: „ Aby sis zasloužil mou dceru Pavlínku, musíš přeplavat řeku Dunaj do království kmene Oplatajců a přinést mi část z pokladu, který se v horách ukrývá.“

Plaváčkovi nezbývalo, než se vydat na cestu. Šel, až došel k Dunaji.

„Co teď?“ povzdechl si, „pokud se pokusím řeku přeplavat, stáhnou mě proudy pod vodu a utopím se.“

Kde se vzala tu se vzala stařenka (další ze sudiček). V ruce držela píšťalku.

„Až Ti bude nejhůř, pískni a uvidíš“ řekla sudička.

Plaváček si sundal košili, vlezl do řeky a začal plavat. Za chvíli mu začaly docházet síly, a tak zapískal. Najednou stál na prkně a to ho neuvěřitelnou rychlostí přeneslo před Dunaj na druhý břeh. Před ním se tyčila skála a v ní byla jeskyně. Vešel do ní. Při každém kroku se sami od sebe zapalovali louče a na konci byla veliká místnost s pokladem krále Svatopluka.

Usmál se. „ Než se vrátím na zámek za Pavlínkou, zajdu na hrad za královnou Annou a řeknu jí o pokladu, třeba mi něco dá pro krále Ondřeje.“

Na trůnu seděla smutná královna přes obličej černý šátek.

„Proč jsi smutná, královno?“ zeptal se Plaváček.

Královna odpověděla: „Měla jsem syna Viléma a dala jsem ho na výchovu králi Ondřejovi. Ale posel, který prince na zámek vezl, ho cestou upustil a syn se utopil v řece.“

Plaváček se podivil a začal královně vyprávět příběh o tom, jak ho jeho rodiče našli v Dunaji v košíku. V ruce prý držel peníz. Ukázal ho královně. Ta se štěstím rozbrečela, před ní stál její ztracený syn Vilém. A navíc se dozvěděla, že našel dlouho hledaný poklad a za ženu má královu dceru Pavlínku.

Na nic nečekali a vyrazili spolu na zámek. Když král viděl, že se Plaváček (princ Vilém) vrací s pokladem a královnou Annou, padl na zem mrtev.

Všude se rozneslo, že na trůn usedl moudrý a spravedlivý král. Do království se sjížděly davy lidí, protože každý chtěl vidět mladého krále.