Klára
Deník Irsko
Ráno v den odletu jsem si sbalila všechny potřebné věci do kufru. Vzala jsem si
radši menší kufr, aby se vešel do auta. S mámou jsme si pak dali oběd a vyrazili na
letiště v 13:00. Chvíli jsme stáli v zácpě a společně s námi i Johanka a její mamka,
se kterými jsme se náhodně v koloně potkali. Celou cestu pak jeli za námi, až na
letiště na terminál 1.
Na letišti už čekala Kája a později přicházeli další žáci a následně učitelé. Já si ještě
s Magi dala na letišti nápoj ze Starbucks a pak už jsme šli na odbavení zavazadel.
Poté, co se už všichni zbavili kufrů, jsme se rozloučili s rodiči a šli na Check In.
Všichni i všechno bylo v pohodě, naštěstí nikdo neměl v kufru tasery ani nic
podobného. Čekali jsme na našem gatu, až bude otevřený a my mohli jít do letadla.
Než se gate otevřel, tak jsme si šli ještě koupit a někdo natočit pití. Pak už nastal
boarding a my po chvíli čekání ve frontě nastoupili do letadla. Já jsem v letadle
seděla vedle Magdy a Martina.
Vzlétání bylo v pohodě, celý let byl klidný, ale i zábavný. V letadle jsme všichni tři v
jednu chvíli hráli tu samou hru na mobilu. To už nás pak přestalo bavit, a tak jsme si
jenom povídali nebo poslouchali písničky z mobilu. Přistávání už bylo horší, jako
skoro vždy mě totiž zalehly uši a hodně bolely.
Po výstupu z letadla, jsme šli pro naše kufry. Někdo ještě neměl vybrané peníze, a
tak museli k bankomatu. Vybrat eura potřebovala i Mirka, které se ale zasekla
platební karta, tedy konkrétně zůstala v bankomatu. Nějakou dobu jsme se to snažili
vyřešit, ale bohužel neúspěšně, a nakonec kartu neměla až do konce pobytu v Irsku.
I přesto se však vše zvládlo bez problému. Všechny kufry už mezitím, co jsme řešili
kartu, vyndala Emma, pouze poslední kufr jsme ještě vylovili z pásu. A naneštěstí se
objevil další problém k řešení: Kája zjistila, že se jí zlomilo kolečko. Společně s
Magdou to šli proto reklamovat. Můj kufr to naštěstí přežil, ale po poslední
zkušenosti z Řecka jsem se obávala, že mi také rupne. Kája po vyřešení reklamace
dostala 50 euro, aby si mohla koupit nový.
Poté už jsme mohli letiště opustit, vzali jsme si taxíka, aby nás odvezl blíž k našemu
prvnímu hotelu neboli spíš takové koleji pro žáky. Kolej jsme chvíli hledali, ale po
chvíli na ni úspěšně dorazili. Ubytovali nás po dvou, ja jsem byla s Magdou a zjistili
jsme, že naše dveře se nedají zamknout. Řešili jsme to s Petrem a Petr pak s
recepčním, který tam přišel a opravil to. Následně jsme si šli už po dlouhém a
náročném dni lehnout a spát.
Ráno jsme šli na snídani do jiné budovy, než je hotel, ale ty snídaně tam měli
nejlepší za celý pobyt, co jsme v Irsku byli. Všichni se nasnídali a pak jsme se u
stolu poradili, kam půjdeme. První návrh byl, že bychom zůstali a rozhlédli se kolem
hotelu, neboť některým nebylo úplně nejlépe. Nakonec jsme se ale domluvili, že již
navštívíme nějaká zajímavá místa. Akorát Martin zůstal na hotelu, protože byl po
nemoci.
Byli jsme se podívat do Trinity College, kde jsme se objednali i na další pondělí do
knihovny. Venku to bylo to velmi zajímavé a překvapilo mě, že tam měli tak velké
prostory s budovami které jsou i dost dobře zachovalé. Následovalo Národní
muzeum, kde mě to nějak moc nenadchlo, nějaké věci sice byli zajímavé, ale já
zrovna moc na muzea nejsem. Potom jsme ještě zavítali do knihovny, kde si učitelé
koupili pár knih. Většina žáků ještě chtěla vyzkoušet místní fitko, ale to se bohužel
nestihlo. Vrátili jsme se kolem šesté večer. Já jsem si šla k večeři udělat polévku,
kterou jsem si s sebou přivezla. Ještě jsme se chvíli v společenské místnosti bavili o
zítřku a pak už se šlo spát.
Ráno jsme autobusem jeli do Droghedy, kde jsme měli ubytování všichni dohromady
na jednom pokoji s učiteli. První noc byla dost obtížná usnout. Pokoj mi přišel dost
nekomfortní a neměla jsem tam soukromí. Usnula jsem až kolem 1 ráno a druhý den
jsem pak byla hodně unavená. Vydali jsme se na nějakou zříceninu, už si
nepamatuji, jak se jmenovala, ale bylo to tam fajn. Pak jsme se šli vydat do obchodů
kolem hotelu, kde se někteří rovnou najedli a my s Johankou jsme si dohromady
koupily pizzu, kterou jsme si v hotelu upekly k večeři. V noci jsem se opět pořádně
nevyspala.
Další den jsme se vydali na Taru a v Taře na Hills of Tara. Jedna z památek, které se
mi hodně líbily. Byly to takové kopce v přírodě, ne nějak veliké, ale válet z nich sudy
dolů byla zábava, zvláště když jsme na ráz jely já, Kája a Johanka. Ještě chvíli jsme
pak odpočívali v trávě. Večer jsem měla k večeři polévku a pak jsem se ještě chvíli v
kuchyni protahovala, abych neztratila svoje rozsahy a po návratu domů na tréninku
pak nebyla úplně marná. Noc byla opět rušná, ale už jsem byla hodně unavená,
takže jsem usnula rychleji.
Ráno jsme se vydali do irské školy, kde na nás už čekali. Děti nosí v Irsku školní
uniformy, což mě překvapilo. Prohlédli jsme si, jak to u nich vypadá a dali jsme jim
něco na ochutnání od nás z České republiky. Jejich paní učitelka vybrala pár žáků
podobného věku jako jsme my a vydali jsme se společně na Newgrange. Autobus
nás prvně hodil k takovému obchodu před památkou, kde jsme si koupili vstupenky.
Pak už jsme jen čekali na další autobus, který nás odvezl skoro až k památce.
Newgrange je prý starý 5000 let a původně byl jako taková jeskyně, do jejíhož
vchodu dopadalo přímo světlo ze západu slunce. Byl odtamtud krásný výhled a
památka se mi moc líbila. S žákem, se kterým jsem se bavila, bylo 12 let a chtěl být
v budoucnu fotbalista. Do školy se dostal teprve nedávno, neboť byl ještě před půl
rokem v Itálii. Bylo to zajímavé se dozvědět něco nového o ostatních, navíc měl ve
třídě ještě bráchu a sestru. Autobus nás k večeru odvezl zpátky do hotelu. Po
příjezdu jsem byla ráda, že to je poslední noc v tomto hotelu.
Další den jsme si jeli na letiště pro auta. Jedno auto bylo s manuální převodovkou,
druhé byl automat. Když jsme čekali na Mirku, až se vrátí pro nás, tak Oliver a Martin
šli někam na záchod a mezitím se pro nás Mirka vrátila, ať se jdeme nahoru
naobědvat a kluky ať necháme bloudit. Kluci nám volali a nikdo jim to schválně
nezvedal. Michal šel s Mirkou a Petrem zařizovat auta a Oliver si mezitím našel
Michalovu polohu a našli nás. Auta byla zařízena a my se rozdělili do aut. S Petrem
jsme jely my holky a s Mirkou kluci a Kája. Naše auto jsme chvíli nemohli najít, prvně
jsme si mysleli, že je jiné auto to naše, a tak jsme ho otevřeli. Uvnitř byly nějaké boty,
tak jsem je odnesla dovnitř k vrátné, jenže až pak jsme si uvědomili, že tohle vlastně
nebylo naše auto, tak jsme ho zavřeli a Johanka s Magdou to správné auto našly.
Poskládali jsme kufry do aut a vyrazili do dalšího hotelu, který je pod Dublinem.
Tento hotel se mi líbil asi ze všech nejvíce, vše bylo čisté a paní majitelka byla hodně
milá, hned se nás ptala, jakou jsme měli cestu a tak. Jediné, co mi tu chybělo, byla
trouba a mikrovlnka, neboť jsme byli ještě před ubytováním v obchodě a koupili si
dvě pizzy. Pokoje byly rozdělené na holky, kluky a učitele. Ještě jsme si společně
řekli, jak to bude zítra a pak se šlo na pokoje a my jsme si ještě povídali nebo jsme
dojídali naše polévky.
Ráno se vyrazilo na hory, nejlepší věc, co se mi tu v Irsku nejvíce líbila. Magda,
Emma a Mirka zůstaly dole a túru po horách s námi neabsolvovaly. My ostatní jsme
se vydali na 11 km dlouhou cestu po horách. Na začátku byl pouze ve vedení Martin,
pak jsme se s Kájou dostali i s ním do vedení. Byli jsme na hoře úplně ze všech
první a museli jsme čekat na ostatní, až přijdou. Na hoře byl tak čerstvý a krásný
vzduch, že jsem poprvé cítila volnost. Na některých místech se objevovala i zvířata
jako ovce atd. Když už nás konečně došli, tak jsme to seběhli dolů, kde jsme potkali
pána, jak jde opačnou cestou úplně s bosýma nohama. Radši nechci vědět, jak se
mu chodilo po těch deskách, na kterých byly bobky od koloušků, neboť i my jsme
měli problémy se jim vyhnout. Dolů jsem dorazila jako první, ale nikde jsem neviděla
Emču ani Magdu a ani Mirku. Tak jsem se Emče rozhodla zavolat, kde jsou.
Nakonec mi řekla, ať počkám tam, kde jsem a že tam přijdou. Po chvíli dorazili
ostatní žáci z hory a sešli jsme se i s ostatními, kteří s námi nešli. Někdo si šel ještě
koupit zmrzlinu a pak se šlo zpátky na hotel. My jsme ještě na hotelu zkoušeli nalíčit
linky ostatním, jako například Káje a Emmě.
Další den jsme přejížděli do dalšího hotelu. Cesta autem byla sice dlouhá, ale po
cestě jsme se stavovali na hradě. Po příjezdu na hotel jsme se my holky neuměly
rozdělit na pokoje, tak jsme to nechaly na Mirce, aby nás rozdělila. Nakonec to bylo
podobné jako minule, Emma s Kájou jeden pokoj a Já, Magda a Johanka druhý
pokoj.
Pokoje byly docela útulné, možná tam byla trochu malá koupelna, ale jinak to tam
bylo moc super. S Magdou jsme si šly udělat tu pizzu koupenou z minulého hotelu.
Trouba tam sice nebyla, ale mikrovlnka ano. Daly jsme ji tam cca na 15 min, ale
stejně nebyla úplně dopečená. Snědly jsme ji, ale za mě byla už taková hnusná a
nebylo mi po ní úplně nejlépe. Už jsme pak zalehly do postelí a šly spát.
Ráno u snídaně jsme se dozvěděli, že Martinovi a Oliverovi tekla voda do postele.
Na recepci říkali, že v tomhle pokoji dělali rekonstrukci, a že ještě nebyla dokončená.
Začali ji prý, protože dlouho nepršelo a nestihli ji dokončit. Martin a Oliver po
vyřešení této situace dostali nový pokoj. Mirka jim řekla, ať si jdou ještě lehnout po té
noci a my jsme vyrazili na hrad, který byl hned vedle hotelu. Museli jsme mít na sobě
pláštěnky, neboť celý den pršelo. Vrátili jsme se a volala paní majitelka z
předchozího hotelu, že nemůže od klučičího pokoje najít klíče. Kluci jí tvrdili, že ho
nechávali v zámku, ale jistí si tím úplně nebyli. Majitelka klíče bohužel nikde nenašla,
takže je buď kluci někde nechali nebo si je možná někdo vzal. Všichni už jsme byli
unavení a navíc celý den pršelo, tak jsme měli dlouhou dobu volno. Večer, když jsem
si dělala jídlo, začal kousek od toho hradu, kde jsme byli, ohňostroj. Překvapilo mě,
jak dlouho trval, ale asi měl někdo narozeniny nebo tak něco.
Tento den byl dost zajímavý. Začal tím, že jsme se všichni probudili a museli se
sbalit, abychom mohli vyrazit do dalšího hotelu. Martin dostal od majitelky za omluvu
z té rekonstrukce 50 euro. Pak jsme vyrazili na hotel, který byl opět v Dublinu.
Cestou jsme se stavovali ještě znova na dalším hrad, kde jsme byli chvíli a na chvíli
jsme dostali rozchod. Pak už jsme vyrazili k hotelu, u kterého jsme nemohli parkovat
tak jsme u něho zastavili. Všichni museli rychle vyskákat z aut a vzít do prostoru
recepce kufry. Magda na recepci zjistila, že se nám tenhle hotel zrušil, ale byla
šikovná a vyřešila to. Učitelé jeli odvést auta zpátky na letiště a my byli na hotelu ve
společenské místnosti. Po cca 3h se vrátili a šli jsme se podívat do obchodů kolem.
My jsme s holkami zavítali do Tesca, kde jsme koupili jídlo. Po nakoupení jsme šli
zpátky na hotel, tentokrát už do pokoje. Pokoje byli rozdělené na holky a kluky a
neskutečně to tam smrdělo dezinfekcí.
Ráno jsme se probudili a šli si dát dolu snídani. Moc na výběr tam nebylo, takže
jsem si namazala toustový chleba s marmeládou. Nasnídali jsme se a vyrazili opět
na trinity college do té objednané knihovny. Bylo tam přes 2000 knih říkal Petr, ale v
některých poličkách nebyly žádné. U knih byly umístěné i sochy spisovatelů, což mi
přišlo velmi zajímavé. V trinity college jsme strávili celý den a odpoledne jsme měli
rozchod po městě. My jsme šli do primarku, neboli do Penneys koupit Káje nový kufr.
Stál jen 35 eur a byl i hezký. Já si koupila jen nějaké šperky a pak jsme všechny
holky vyrazili na hotel.
A konečně nastává po 11 dnech den odletu. Sbalili jsme se, nasnídali a nasedli do
busu. Ten nás odvezl až na letiště, kde jsme počkali na letadlo a odletěli domu bez
problémů. Na letišti už nás čekali rodiči, se kterýma už jsme odjeli domů.
- Recenze
Skupina
Vyhledávání článků