Max Neuman
Zimní válka
Spousta lidí si ale mysli že se Finsko se přidalo jen tak k nacistickému Německu aby vládlo kusu světa.
Ale je to jinak zimní válka začala sovětskou ofenzívou bez vyhlášení války.
Jmenuju se Varpu v češtině to znamená větvička. Ale ať neodbíháme od příběhu, vše to začalo 30.
listopadu 1939. V Evropě začala druhá světová válka. Naštěstí jsem byl spoustu kilometrů odtamtud.
Bydlíme ve městě Östersundom v ulici 503 Sottungsbyvägen. Mám kamaráda Ariva je to můj nejlepší
kámoš ale je ho rodiče zemřeli před 2 lety tak jsme ho vzali k sobě místo aby šel do sirontičce tak teď
je to můj brácha sice roků má 14 je starší než já, mě je 8,ale vždy po škole chodíme do naší základny
v lese. Jednoho dne jsme byly v lese a rozkřičeli se sirény v městě já se ptám Arivi(proč se rozezněli
sireny).Ariv mi na to odpový že je nálet byl sem tak vykulený ale po chvíli sem se vzpamatoval a
uslyšel hlas mojí mamky tak jsem se probudil, Ariva mi řekl (Varpu pot rychle dělej ) tak jsme běželi
domu a schovali jsme se pod stul a já jsem si vzal svého plyšáka lišku zase Ariva si vzal svojí pistoli
Lunger P.o8 a pušku Mauser M 98.Mámě dal pistol táta si vzal pušku a poslouchal rádio. Já jsem byl
tak vystrašený, že jsem usnul. Poslední, co jsem slyšel, bylo, že se sovětské bombardéry blíží k nám a
pak byly slyšet zvuky výbuchu, ale já jsem už spal. Pak jak jsem se probudil na náklaďáku, vedle mě
někdo ležel, tak jsem si protřel oči a to byla máma. Vedle mě seděl brácha, já se ho ptal, kam jedeme
a proč jedeme pryč. Brácha my odpověděl, že jedeme pryč, protože táta nechce být vedle toho
bombardování. Pak mi to došlo, vše co jsem znal a objevil, bylo pryč. Pak táta zakřičel, že ještě
padesát kilometrů a budeme tam, ale musíme zastavit natankovat. Po chvíli jsme zastavili, já jsem
slezl a ptal jsem se táty, proč nás Sověti bombardovali, vždyť jsme jim nic neudělali a táta odpověděl,
že prostě potřebují na válku tuto zemi, protože je na výhodném místě. Ale naše vláda řekla ne tak ne,
proto na naši zemi utočí. Pak jsem si vlezl zpátky na korbu náklaďáku a lehnul jsem si. Máma hrála
s bráchou karty a já jsem ucítil, že se stane něco špatného, že na to nezapomenu do konce života.
- Recenze
Skupina
Vyhledávání článků