B͉̯̙̜͈͍̏̏̓͐̊̚ͅl̟̗̘ͣ̓ͦͯ̋̾̈́á̫̦̻͍ͬ͐̽ͧ̚z̟̲̦̥̤̼̔ͮͅẽ͊̎̏ͫn̳̦͎̳͒͒ͬ͂

Válel jsem zase na gauči, jedl jsem nezdravé snacky a zapíjel to sladkými nápoji. Bezmyšlenkovitě jsem se už 4 hodiny koukal na videa jako každý jiný den. Nemám moc vlastně ani smysl života, vpodstatě se stále opakuje muj monotónní den: vzbudím se, dám si na povzbuzení energetický nápoj kterým zapiju prášky, jdu do školy, kde se mi ani moc nedaří, kvůli stresu, necítím se tam moc dobře, nikdo se totiž ve škole se mnou nebaví a cítím se tak strašně sám. Ve škole dostanu seřváno za to že jsem neodevzdal domácí úkol. Až skončí to peklo, neboli škola tak přijdu domů a začnu se znova válet na gauči, koukám na videa a tak dále. Až uběhne několik hodin tak jdu spát. Ráno se to celé opakuje. Jo joabych náhodou nezapomněl občas chodím ven s "kamarády" moc si s nimi nerozumím, to máma mě nutí s nimi chodit ven. Často se ovšem vymluvím, jdu buď sám nebo s mým nejlepším kamarádem na naše oblíbené místo. Nebo udělám to že s nimi jdu ale vymluvím se že musím a jdu s tím mým kamarádem. Ptáte se, jaké je naše oblíbené místo? Starý gotický opuštěný hřbitov. Proč hřbitov? Protože je tam klid, ticho a nikdo tam nechodí. Bavíme se o všem možném i nemožném a pak taky často hrajeme RPG. Teď když se vrátím zpátky k současnosti, tak po těch hodinách válení se na gauči, rozhodl jsem se napsat Argonovi (tomu nejlepšímu příteli). Oblékl jsem se a vydal ven. Mezi tím mi stihl napsat Argon, že na mě čeká v parku. Když jsem tak šel, dopadal na mně pocit toho že jsem sledován. Někdy ten pocit sílil někdy slábl. Říkal jsem si že to je jen hloupý pocit, tak jsem to nechal plavat. když jsem procházel kolem hřebčína, Podivně na mě ržáli.  Došel jsem k parku a Argon na mne mával z dálky na lavičce které seděl. Když jsem k němu došel tak říkal: „Nesedej si, rovnou půjdeme, a ukázal na vížku kapličky co se nachází v areálu starého hřbitova. Jak dlouho tady čekáš Argone? “skoro hodinu. Řekl znuděným hlasem. “Cože? Já myslel že tady čekáš jen chvilku a že jsi tu byl jen náhodou…“ vyvalil jsem ze sebe. Svižným krokem jsme vyrazili k hřbitovu a mezitím konverzovali o tom co jsme dnes dělali. (nebo teda spíš on já se jen válel…) Po několika minutách jsme tam dorazili a vlezli jsme zase na naše oblíbené místečko, po těch letech co sem chodíme tak jsme si to zde upravili aby tu to bylo hezčí. Relativně dost jsme se dneska nudili tak jsme si pomysleli že bude zábavnější když se po dlouhý době podíváme do toho rozpadlého kostela, je to starý gotický kostel se spoustou okrasných prvků, chrliči, věžičky,  které vzbuzují až strach