Pokud k nám přicházejí děti z jiných škol, a to nejen ze státních, ale i ze soukromých škol, prožívají aklimatizační období. Výkon již v dětech vytvořil celý systém školního chování. A děti velmi touží po úspěchu, ať již se jim ho v předchozí škole dostalo, či jen snily o tom, že by ho dostat měly.

Většina z nich tedy zkouší najít novou pozici ve škole a velká část to vyzkouší způsobem soutěže. Nějak se seznámit či zaplnit prostor pro sebe a získat úspěšné místo. Velmi často se za tímto postupem skrývá nejistota a strach, který je pochopitelný a každý z nás to zažívá při příchodu do nového kolektivu.  Ale v našem třídním kolektivu každý ze žáků úspěšné místo získá. Pokud bude sám takové místo hledat.

Jde nám o to, aby každý z kluků a holek ve třídě měl svoje místo a mohl najít sám sebe. Pokud chceme rozvíjet tuto strategii, musíme jistým způsobem zakročit proti strategii být ve třídě nejlepší. Tato strategie se musí v dětech překlopit z myšlení "Musím být nejlepší" ke strategii "Nemusím být jen nejlepší, protože pokud budu jen nejlepší, nedám příležitost obsadit úspěšné místo svému kamarádovi ani ostatním".

Dovednost týmové práce ve třídách se tedy musí cíleně vytvářet, ale jde proti atmosféře všude kolem, kde výkon vládne maximální silou. Týmové potřeby je potřeba společně budovat a společně upozorňovat děti na to, že i ostatní spolužáci mají potřeby být úspěšnými. Můžeme se totiž školního úspěchu zúčastnit ruku v ruce a soutěžit jen sami se sebou a ne získávat svoje úspěšné místo na úkor ostatních lidí kolem.

Do naší školy také přicházejí žáci, kteří nemají potíže ze soutěží, protože si již zvykli na to, že prostě v systému školství vyhrát nedokáží. Takoví žáci v naší škole nepotřebují aklimatizační období. Takoví žáci jsou šťastní, protože snadno zjistí, že prostě na svůj rozvoj mají a často se s takovými dětmi stane něco jako zázrak. Velmi často využijí šance naší školy a začnou si  svého úspěchu užívat.