Koupila asi před půl rokem. Myslím? 

Měla jsem jen pár míst kam bych je mohla dát.

Možná všechny ty dárky jsou schované úplně všude. Každý dárek jsem možná dala někam jinam, mám štěstí že nikdo neni doma.

Kam jsem je mohla dát?: 

      1. Sklep (ve sklepě je hodně dobrých schovávaček)                                                                   

      2. Půda ( tam nikdo moc často nelézá ) 

      3. Po bytě ( nikdo moc neprohledává byt) 

      4. Nebo  jsou v autě (nejméně pravděpodobné že jsem je tam dala) 

      5. Skříň a takovéhle věci..

      6. Nebo v koši? (nevím, proč ne?)    

Začala jsem prohledávat svůj pokoj od skříně až po postel.

Když jsem vlezla pod postel hned jsem se bouchla do hlavy: “Jauu”. 

Stejne tam nic nebylo. Ale snaha byla. V pokoji pod postelí jsem našla

akorát kost pro psa a ponožky.

Povzdechla jsem si “Ach jo….kde jsou!” U rodičů taky nic a u bráchy to samé.        

Ale proč bych je tam dávala? Ani sama nevím. Sešla jsem schody dolů, abych se podívala v obýváku. A v obýváku? Zase jen ponožky pod gaučem!?

 Všude to samé, až na ty ponožky!

Tak jsem vzala klíčky od auta a šla se projet.

 Zastavila jsem se u kavárny jménem “ U Starbucksu”. 

Šla jsem si objednat pití.

 “Dobrý den” pozdravila jsem mladou slečnu za pultem.

“Dobrý den, co si dáte?” odpověděla mi na to a připravila si lístek kam si zapíše mojí objednávku.

“Můžu poprosit o dvojitý latte se šlehačkou a sušenkou?“

“Dobře počkejte chvíli, bude to 68 kč prosím, jméno? “

“Francesca “

“ Krásné jméno, to jsem ještě neslyšela!” rozplývala se dívka která mi dělala to latte.

” Děkuju” řekla jsem trochu nejistě “zatím nashle”

Po několika minutách slyším své jméno.

“Objednávka na jméno Francesca!”

Přišla jsem tam a slečna mi podala papírový kelímek s mým jménem a řekla: 

“Tady to máte přeji hezký den a krásné svátky!”

“Děkuji a vám také přeji hezký den.” 

Když jsem odcházela říkala jsem si “Tu holku odněkud znám…”

Sedla jsem si do auta, papírový kelímek jsem dala do držadla na pití a vyrazila.

Ale pořád mi vrtá hlavou odkud tu holku vlastně znám? Po minutách dojíždím na parkoviště vedle parku jménem “ Park U Hangangu “ 

Vyšla jsem z auta a šla do parku. Asi po čtvrt hodině chození jsem si sedla na lavičku a koukala, jak je park krásný. Vyndala jsem telefon a podívala se kolik je….. Bylo 17:32!

Vzpomněla jsem si, že bych měla jít hledat ty dárky!

Vyskočila jsem z lavičky a utíkala do auta. Odemkla jsem auto, připoutala jsem se a nastartovala a podívala se, kolik mi zbývá na dojezd. Psalo to 15 km. 

Povzdechla jsem si a řekla :” Musím dojet natankovat a pak rychle domů a hledat dárky!”

Dojela jsem na pumpu a natankovala, šla zaplatit. Pak jsem skočila do auta, nakopla 8-mi válec a jela domů. Asi po 20 minutách jsem zajela do garáže. 

Vystoupila jsem a zamkla auto. Šla jsem zadním vchodem a všimla si černého pytle. Nakoukla do něj a viděla věci, které jsem koupila před půl rokem! 

Vykřikla jsem, “NAŠLA JSEM JE !!!!!!!!”, popadla jsem pytel a běžela dovnitř.

Sundala jsem si boty a vyběhla jsem schody po dvou do svého pokoje.Tam už jsem měla připravený balící papír s lepící páskou a fixou.

Začala jsem balit. A asi po hodině bylo vše zabalený. Najednou jsem zaslechla jak vchodové dveře zaklaply. Schovala jsem zbytky balícího papíru pod postel a dárky jsem naházela do pytle a schovala do šatníku. Seběhla jsem schody a viděla bráchu s nějakou holkou.

“Čau ségra...amm…” začal “ja jsem myslel, že seš venku s kámoškama…”

“ Ne a proč bych měla Axle? podivila jsem se

“ Francesco… tohle je moje holka, Emo tohle je Francesca moje mladší sestra”

“ Těší mě Emo” pozdravila jsem se s Axelovou přítelkyní. “Neviděli jsme se už někde?”

“ Amm… Ne?”

“ Dobře. tak zatím čus.”

Šla jsem zpět do svého pokoje spát.

Druhý den jsem se probudila na zemi, jak jinak. 

Vstala jsem a šla se převléknou. Když jsem vyšla z koupelny, cítila jsem vůni vánočního cukroví-